Ia/2
Návrh na zrušení zákona podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy a § 64 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, podala skupina čtyřicetidvou poslanců, kteří ze svých řad pověřili zastupováním v řízení před Ústavním soudem JUDr. Jaroslava Ortmana.
Po zjištění, že neexistují důvody ani pro odmítnutí návrhu ve smyslu § 43 zákona č. 182/1993 Sb., ani pro zastavení řízení podle § 67 téhož zákona, byl návrh v souladu s ustanovením § 69 citovaného zákona zaslán Parlamentu České republiky s výzvou k vyjádření. Vzhledem k zamítavému stanovisku vlády České republiky k poslaneckému návrhu napadeného zákona č. 34/1995 Sb., byl požádán její předseda o jeho zaslání Ústavnímu soudu. V rámci zajišťování dalších listinných důkazů ve smyslu § 42 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., vyžádal Ústavní soud stanoviska příslušných ministerstev, tzn. obrany, vnitra, spravedlnosti a práce a sociálních věcí, v nichž se měla vyjádřit k vlastní povaze činnosti osob vyjmenovaných v § 33 odst. 9 písm. a) až g) zákona č. 76/1959 Sb., ve znění zákona č. 34/1995 Sb.; vyžádáno bylo též stanovisko prozatímního ředitele Bezpečnostní informační služby.
V průběhu řízení dospěl Ústavní soud k závěru, že je třeba důkazně doplnit ještě určitá tvrzení navrhovatelů, proto vyzval jejich zástupce k potřebnému doplnění.
Zástupce navrhovatelů ve svém vyjádření konstatoval, že tvrzení vztahující se k výsluhovému příspěvku se týká celé množiny vojáků, to znamená včetně podmnožiny vojáků, které uvádí zákon č. 34/1995 Sb. v čl. I bodě 1 písm. a) až g), rozlišování vojáků pro účely jejich nároku na výsluhový příspěvek neprovedla skupina poslanců, ale napadený zákon. Zástupce navrhovatelů dále zdůraznil, že příspěvek za službu byl zaveden zákonným opatřením Předsednictva Národního shromáždění č. 165/1964 Sb. a změněn zákonem č. 165/1978 Sb. Jeho pozdější další novelizace byla provedena zákonem č. 226/1992 Sb., který též změnil jeho označení na výsluhový příspěvek. Před novelizací zákonem č. 34/1995 Sb. měli na výsluhový příspěvek za stanovených podmínek nárok všichni vojáci propuštění ze služebního poměru bez ohledu na jejich služební zařazení, protože pro to nebyl, vzhledem k povaze jejich služby, opodstatněný důvod. Výsluhový příspěvek měl a má plnit funkci výsluhového důchodu, protože se vždy vycházelo z toho, že služba vojáků z povolání nemůže být a není - stejně jako je tomu i v jiných armádách - jejich celoživotním povoláním (až na výjimky). U propuštěných vojáků z povolání jim měl a má jejich výsluhový příspěvek poskytovaný do 60 let jejich věku pomoci, aby v jejich dalším zaměstnání v civilním životě nedošlo k podstatnějšímu poklesu jejich výdělku a životní úrovně.
Protože se zákon č. 34/1995 Sb. vztahuje i na ty vojáky zařazené do kategorie podle jeho čl. I bodu 1 písm. a) až g), kteří byli rehabilitováni podle zákona č. 119/1990 Sb. a vykonávali službu po 13. květnu 1992, uvádí se ve vyjádření souhrn právních předpisů, které omezovaly nebo jinak modifikovaly práva vojáků, jimž při propuštění ze služebního poměru příslušel nárok na výsluhový příspěvek, a to ve srovnání s občanskými zaměstnanci.