Ia/1
Dne 3. dubna 1995 podala skupina 42 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky návrh na zrušení zákona č. 34/1995 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů. Návrhem napadený zákon č. 34/1995 Sb. doplnil ustanovení § 33 odst. 9 zákona č. 76/1959 Sb. tak, že vyloučil zápočet určitých dob služeb do doby konání služby rozhodné pro nárok na výsluhový příspěvek a jeho výši. V přechodném ustanovení k úpravě účinné od 1. dubna 1995 dále stanovil, že do nového vyměření výsluhového příspěvku, tj. nejpozději do 31. října 1995, se jeho výplata pozastavuje (§ 37a).
Skupina poslanců ve svém návrhu tvrdí, že zákon č. 34/1995 Sb. je v rozporu s Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a s Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Jmenovitě je vytýkána ta skutečnost, že napadený zákon č. 34/1995 Sb. porušuje ústavní zásadu rovnosti občanů před zákonem ve smyslu čl. 1 Listiny. Podle čl. 28 Listiny mají občané právo na spravedlivou odměnu za práci, jejíž součástí jsou, pokud jde o vojáky, též peněžité dávky - výsluhový příspěvek, odchodné a úmrtné. Ve výsluhovém příspěvku se promítají spravedlivá odměna za vykonanou práci, mimořádně ztížené pracovní podmínky a zákonem stanovená osobní omezení ve srovnání s občanskými zaměstnanci. Výsluhový příspěvek je dávka, která se podle § 33 odst. 2 zákona č. 76/1959 Sb. posuzuje podle zákona o sociálním zabezpečení. To znamená, že nárok na tuto dávku nezaniká uplynutím času a že se promlčuje pouze nárok na výplatu jednotlivých dávek nebo jejich částí (§ 97 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů). Právo na spravedlivou odměnu za vykonanou práci může být omezeno jen zákonem (čl. 41 odst. 1 Listiny), který musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky (čl. 4 odst. 3 Listiny), a nesmí znamenat diskriminaci kteréhokoliv jednotlivce nebo skupiny osob z důvodu jejich "jiného postavení" (čl. 3 odst. 1 Listiny).
Z hlediska ústavnosti je dále podle názoru navrhovatelů podstatné, že napadený zákon má zpětnou účinnost, neboť počínaje 1. dubnem 1995 odnímá určité skupině občanů České republiky na základě zákona nabytý nárok na výsluhový příspěvek. Zákon č. 34/1995 Sb. se zpětnou účinností reglementuje samotný vznik nároku na nepromlčitelný výsluhový příspěvek a odnímá, resp. snižuje nároky z něho vzešlé. Z definice pravé a nepravé retroaktivity právních norem, obsažené v nálezu ÚS ČR sp. zn. Pl. ÚS 3/94., vyplývá, že v případě zákona č. 34/1995 Sb. jde o retroaktivitu pravou, která je v právním státě zakázána.
Navrhovatelé dále upozorňují na skutečnost, že sama vláda České republiky svým usnesením ze dne 21. prosince 1994 č. 729 vyslovila nesouhlas se zněním poslaneckého návrhu napadeného zákona.
Zákon č. 34/1995 Sb., dle jejich názoru, se zpětnou účinností ruší zákonným způsobem nabytá práva.
Ze všech uvedených důvodů proto skupina poslanců navrhuje zákon č. 34/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zrušit.