C) Ministerstvo obrany České republiky
Ze stanoviska ministra obrany především vyplynulo, že provedenou revizí spisových a archivních fondů Ministerstva obrany nebyly zjištěny interní předpisy, které by obsahovaly pracovní charakteristiky jednotlivých skupin vojáků z povolání, kterých se napadený zákon dotýká.
K jednotlivým skupinám vojáků z povolání, uvedeným v ustanovení § 33 odst. 9 zákona č. 76/1959 Sb., ve znění po provedené novelizaci zákonem č. 34/1995 Sb., ze zmíněného stanoviska vyplývá:
1. § 33 odst. 9 písm. a)
V rámci organizační struktury bývalé vojenské kontrarozvědky (VKR) nepůsobily jen součásti (útvary), do jejichž náplně činnosti náleželo organizování a provádění kontrarozvědné činnosti, ale též útvary, které se na plnění úkolů kontrarozvědné ochrany přímo nepodílely (např. výkon administrativní a finanční služby, materiálně-technické zabezpečení). Podle názoru ministra obrany se ustanovení § 33 odst. 9 písm. a) plošně vztahuje na všechny vojáky z povolání, kteří sloužili v ozbrojených silách se zařazením ve VKR, tj. i na vojáky z povolání zařazené ve VKR ve funkcích týlového a administrativního charakteru, zejména na úseku logistického, finančního, personálního, analytického a administrativního zabezpečení, které nebyly spojeny s výkonem kontrarozvědné činnosti. Citované zákonné ustanovení nezohledňuje rovněž případy, kdy voják byl na pracovišti nebo ve funkci s kontrarozvědným zaměřením formálně zařazen, avšak z důvodu vyslání ke studiu na příslušnou školu kontrarozvědnou činnost fakticky nevykonával.
Pokud se jedná o charakteristiku činnosti bývalé VKR, vyplývá např. z předpisu Hlavní správy VKR (HS VKR) č. j. 0071/19-1983, předpisu HS VKR č. j. 0040/19-1985.
2. § 33 odst. 9 písm. b)
Zákon č. 34/1995 Sb. zde používá neexistující právní pojem, protože "útvar rozvědky Československé lidové armády" fakticky v organizační struktuře bývalé ČSLA nebyl nikdy zřízen. Výkladem organizačních řádů ohledně charakteru prováděných činností lze dovodit, že zákonodárce měl na mysli zpravodajskou správu Generálního štábu Československé lidové armády (ZS GŠ ČSLA), která svými útvary a jednotkami ČSLA průzkum prováděla. ZS GŠ ČSLA byla organizačními řády charakterizována jako orgán pro řízení vojenského zpravodajství. Náplň činnosti náčelníka ZS GŠ ČSLA byla zakotvena v čl. 15 Organizačního řádu Federálního ministerstva národní obrany v míru (Všeob-Ř-10 ev. č. 000003). Na nižší úrovni organizační struktury bývalé ČSLA ještě působili ve smyslu Řádu vnitřní služby ozbrojených sil ČSSR zpravodajští náčelníci pluku.
3. § 33 odst. 9 písm. c)
Vzhledem ke skutečnosti, že Hlavní politická správa bývalé ČSLA (HPS ČSLA) a její podřízené součásti měly vlastní spisový a archivní režim, nejsou její písemnosti již 25 let archivně zpracovány. Základní charakteristiku a hlavní úkoly HPS ČSLA lze dokumentovat za pomoci předpisu Všeob-Ř-10. Podle jeho čl. 28 byla HPS ČSLA nejvyšším politickým orgánem ČSLA. Pracovala s právy oddělení ústředního výboru KSČ. Ve své činnosti se řídila usneseními sjezdů strany, stanovami strany, usneseními a směrnicemi ÚV KSČ. Za veškerou svou činnost odpovídala ÚV KSČ. HPS ČSLA plnila konkrétně úkoly uvedené v příloze č. 1. 1)
Pokud jde o politické oddělení Ministerstva národní obrany, bylo ve smyslu čl. 29 Všeob-Ř-10 politickým orgánem pro řízení a provádění veškeré stranickopolitické práce, zejména pro jednotné a přímé řízení základních organizací KSČ a SSM na ministerstvu (kromě organizací KSČ a SSM ZS GŠ). Ve své činnosti se řídila usnesením sjezdů a stanovami KSČ, usneseními a směrnicemi ÚV KSČ, směrnicemi a pokyny náčelníka HPS ČSLA, usneseními konferencí komunistů ministerstva.
Povinnosti zástupce velitele pro politickovýchovnou práci (pro politické věci) na úrovni pluku, praporu a roty vymezoval Řád vnitřní služby ozbrojených sil ČSSR (Zákl-Ř-1/4). Obecná charakteristika činností zástupců velitelů pro politické věci na příslušných úrovních byla v čl. 69., 111. a 121. Řádu provedena v podstatě shodně. Odpovídali v míru a za války za organizaci a stav politické práce u příslušného útvaru, za práci spojenou s politickou i vojenskou výchovou vojáků, za upevňování morálně politického stavu a vojenské kázně, rovněž tak za účinnost politické práce; byli podřízeni příslušnému veliteli útvaru.
4. § 33 odst. 9 písm. d) až g)
Příslušníci uvedení v § 33 odst. 9 písm. d) až g) zákona č. 76/1959 Sb., ve znění napadeného zákona č. 34/1995 Sb., nepatří do působnosti Ministerstva obrany, proto se ministr obrany nemohl vyjádřit k jejich pracovním charakteristikám.
Ve stanovisku ministra obrany se dále uvádí, že politická příslušnost (členství v KSČ a SSM) nebyla výslovně zákonným požadavkem či podmínkou pro výkon jakékoliv funkce v ČSLA. Požadavek politické angažovanosti však byl zakotven v zákoně č. 76/1959 Sb. do roku 1991. Promítal se v ustanovení § 23 jako jedna z podmínek vzniku služebního poměru, v ustanovení § 5 odst. 2 jako jedna z podmínek jmenování nebo povýšení do vyšších hodností a v ustanovení § 10 odst. 1 jako jedna z podmínek pro ustanovování vojáků do funkcí. K odstranění politického aspektu ve služebním poměru vojáků z povolání došlo až zákonem č. 228/1991 Sb. a zákonem č. 226/1992 Sb. Politická angažovanost tak byla do té doby významným kritériem hodnocení vojáků z povolání, a tím i kritériem pro další průběh služby.
V souvislosti s poskytováním výsluhového příspěvku upozornil dále ministr obrany na Doporučení Mezinárodní organizace práce (MOP) č. 68/1944 dotýkající se služebního poměru, tj. aby při propuštění z tohoto poměru byl poskytován příspěvek podle délky služby, jakož i na Úmluvu č. 158/1982 o skončení pracovního poměru, která se vztahuje na všechna odvětví hospodářské činnosti a na všechny zaměstnance. Podle čl. 12 citované Úmluvy se propuštěným vojákům z povolání zabezpečuje nárok na odchodné a jiné podobné dávky, jejichž částka se stanoví se zřetelem na délku trvání služebního poměru.
Pokud se jedná o počet osob, jichž se napadený zákon dotýká z pohledu Ministerstva obrany České republiky, toto pozastavilo výplatu výsluhového příspěvku u 2024 dotčených.