§ 2
(1) Palivová nebo energetická základna se ve smyslu této vyhlášky určuje:
a) pro zařízení na výrobu tepelné energie z tuhých, kapalných a plynných paliv (kotle apod.) a na technologická zařízení (například průmyslové pece a štěpicí stanice), přesahuje-li roční spotřeba či roční dodávka pro odběrní místo:
1 000 t hnědého uhlí
500 t černého uhlí
200 t koksu
200 t těžkých topných olejů
10 t lehkých topných olejů
60 000 m3 zemního plynu
120 000 m3 svítiplynu
anebo jestliže jmenovitý výkon tepelného zdroje spalujícího uvedená paliva činí nejméně 1 000 kW;
b) pro zařízení, ve kterých se užívá elektrické energie pro vytápění, klimatizaci a ohřev teplé vody, jestliže celkový jmenovitý příkon těchto zařízení činí nejméně 150 kW;
c) pro technologická zařízení, ve kterých se používá elektrická energie pro přímý ohřev, jako například průmyslové pece a sušárenská zařízení, jestliže požadovaný celkový příkon činí nejméně 1 000 kW;
d) pro zařízení, ve kterých se zpracovává uhlí, lignit, koks, svítiplyn, zemní plyn nebo topné oleje jako surovina.
(2) Rozhodnutí o určení palivové nebo energetické základny je třeba i v případech, kdy organizace je zároveň výrobcem i spotřebitelem příslušného druhu paliva nebo energie.