Článek 4
Totožnost a bydliště skutečných vlastníků
1. Kajmanské ostrovy v rámci svého území schválí a zajistí uplatňování postupů, které jsou nezbytné k tomu, aby platební zprostředkovatel mohl určit totožnost skutečných vlastníků a jejich bydliště pro účely této Smlouvy. Tyto postupy musejí odpovídat minimálním požadavkům stanoveným v odstavcích 2 a 3.
2. Platební zprostředkovatel určí totožnost skutečného vlastníka na základě minimálních požadavků, které se liší podle data uzavření smluvních vztahů mezi platebním zprostředkovatelem a skutečným vlastníkem:
a) u smluvních vztahů uzavřených před 1. lednem 2004 určí platební zprostředkovatel totožnost skutečného vlastníka, která se skládá ze jména a adresy skutečného vlastníka, na základě informací, jež má k dispozici, a to zejména v souladu se zákony o zabránění zneužití finančního systému k praní špinavých peněz, platnými na území Kajmanských ostrovů;
b) u smluvních vztahů uzavřených dne 1. ledna 2004 nebo později nebo u transakcí provedených v této době bez existence smluvního vztahu určí platební zprostředkovatel totožnost skutečného vlastníka, která se skládá ze jména a adresy skutečného vlastníka a z jeho daňového identifikačního čísla, pokud bylo členským státem, v němž je skutečný vlastník rezidentem pro daňové účely, přiděleno. Tyto podrobnosti jsou zjištěny z cestovního pasu nebo z úředního průkazu totožnosti předloženého skutečným vlastníkem. Pokud není adresa v cestovním pasu či na úředním průkazu totožnosti uvedena, je zjištěna na základě jiného průkazného dokladu totožnosti předloženého skutečným vlastníkem. Není-li daňové identifikační číslo uvedeno v cestovním pasu, na úředním průkazu totožnosti ani na jiném průkazném dokladu totožnosti předloženém skutečným vlastníkem, jako je např. potvrzení o daňovém domicilu, jsou informace o totožnosti doplněny o datum a místo narození skutečného vlastníka; tyto údaje jsou zjištěny z jeho cestovního pasu či z úředního průkazu totožnosti.
3. Platební zprostředkovatel zjistí bydliště skutečného vlastníka na základě minimálních požadavků, které se liší podle data uzavření smluvních vztahů mezi platebním zprostředkovatelem a skutečným vlastníkem úroků. S výjimkou níže uvedených ustanovení platí, že se za bydliště pro daňové účely považuje země, v níž má skutečný vlastník své trvalé bydliště:
a) u smluvních vztahů uzavřených před 1. lednem 2004 zjistí platební zprostředkovatel bydliště skutečného vlastníka na základě informací, které má k dispozici, zejména v souladu se zákony o zabránění zneužití finančního systému k praní špinavých peněz, platnými na Kajmanských ostrovech;
b) u smluvních vztahů uzavřených dne 1. ledna 2004 nebo později nebo u transakcí provedených v této době bez existence smluvního vztahu zjistí platební zprostředkovatelé místo bydliště skutečného vlastníka na základě adresy uvedené v cestovním pasu, v úředním průkazu totožnosti nebo, v případě potřeby, z jakéhokoli průkazného dokladu totožnosti předloženého skutečným vlastníkem, a to podle následujícího postupu: u osob, které předkládají cestovní pas či úřední průkaz totožnosti vystavený členským státem a které jsou dle vlastního prohlášení rezidenty třetí země, se bydliště zjistí prostřednictvím potvrzení o domicilu pro daňové účely, které vydal příslušný orgán třetí země, jíž je daná osoba dle vlastního prohlášení rezidentem. Pokud takové potvrzení není předloženo, je za stát, v němž má daná osoba bydliště pro daňové účely, považován členský stát, který vydal pas nebo jiný úřední doklad.