Článek 3
Definice skutečného vlastníka
1. Pro účely této Smlouvy se "skutečným vlastníkem" rozumí fyzická osoba, která má daňový domicil v České republice a která přijme úrokovou platbu, nebo fyzická osoba, které je úroková platba přiznána, pokud neprokáže, že úroková platba nebyla provedena či přiznána v její vlastní prospěch. Fyzická osoba není považována za skutečného vlastníka, pokud:
a) jedná jako platební zprostředkovatel ve smyslu článku 5 této Smlouvy;
b) jedná jménem právnické osoby, tedy subjektu, jehož zisk je zdaněn v souladu s obecnou úpravou zdanění podnikatelské činnosti, subjektu kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (UCITS) povoleného podle Směrnice 85/611/EHS nebo rovnocenného subjektu kolektivního investování zřízeného na Kajmanských ostrovech nebo subjektu uvedeného v čl. 5 odst. 2 této Smlouvy; v posledně jmenovaném případě oznámí osoba jméno a adresu tohoto subjektu ekonomickému subjektu, který úroky vyplácí, a ten pak předá tyto informace příslušnému orgánu smluvní strany, v jejíž zemi je sám zřízen;
c) jedná jménem jiné osoby, která je skutečným vlastníkem a informuje platebního zprostředkovatele o totožnosti tohoto skutečného vlastníka.
2. Pokud má platební zprostředkovatel informace naznačující, že fyzická osoba, které je úrok vyplácen nebo přiznán, zřejmě není skutečným vlastníkem a pokud se na tuto osobu nevztahují ustanovení odstavce 1 písm. a) ani b) tohoto článku, učiní platební zprostředkovatel náležitá opatření, aby zjistil totožnost skutečného vlastníka. Není-li platební zprostředkovatel schopen určit totožnost skutečného vlastníka, považuje za skutečného vlastníka danou osobu.