VII
9. Nic v tomto protokolu se nedotýká práva smluvních států přijmout v souladu se svým zákonodárstvím opatření k zákazu nebo omezení dovozu nebo oběhu po dovozu určitého materiálu z důvodů, které se přímo týkají jejich národní bezpečnosti, veřejného pořádku nebo veřejné morálky.
10. Bez ohledu na ostatní ustanovení tohoto protokolu rozvojový stát, který je jako takový definován ve shodě se zavedenou praxí Valného shromáždění Organizace spojených národů a který je smluvní stranou tohoto protokolu, může pozastavit nebo omezit závazky vyplývající pro ni z tohoto protokolu, pokud jde o dovoz jakéhokoli předmětu nebo materiálu, jehož dovoz by způsobil nebo hrozil způsobiti vážnou újmu rodícímu se domácímu průmyslu tohoto rozvojového státu. Dotyčný stát přikročí k takovému opatření nediskriminujícím způsobem. Uvědomí generálního ředitele Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu o jakékoli takové akci s takovým předstihem, jak je to jen proveditelné, a generální ředitel Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu o tom vyrozumí všechny smluvní strany protokolu.
11. Tento protokol se nedotkne zákonů a předpisů kteréhokoli smluvního státu nebo jakékoli z jeho mezinárodních smluv, úmluv, dohod a deklarací týkajících se autorského práva, ochranných známek nebo patentů.
12. V souladu s ustanoveními jakýchkoliv předchozích úmluv, kterými mohou být vázány pro urovnání sporů, smluvní státy se zavazují, že v případě jakýchkoli sporů týkajících se interpretace či provádění tohoto protokolu budou tyto spory řešit jednáním či smírčím řízením.
13. V případě sporu mezi smluvními státy ohledně vzdělávacího, vědeckého či kulturního charakteru dovážených materiálů mohou zainteresované strany na základě společné dohody předat spor generálnímu řediteli UNESCO k posouzení.