§ 140.
Výplata služebního příjmu (platu).
(1) Ustanovení o výplatě služebních požitků v měsíčních předem splatných lhůtách prvého dne každého měsíce zůstávají v platnosti; ustanovení o výplatě místního přídavku platí pro výplatu činovného. Podrobnosti výplaty služebních příjmů zejména pokud jde o místo jich splatnosti, určí vláda.
(2) Pojistné podle zákona ze dne 15. října 1925, č. 221 Sb. z. a n., se vyměří ze služebního platu, přídavků na děti a doplňovacího přídavku ženatých (§§ 192 až 194). Měsíční částka příspěvku připadající na zaměstnance zaokrouhlí se, pokud není vyjádřena v korunách bez haléřů, na nejblíže nižší částku v korunách, přesahuje-li tuto částku nejvýše o 50 haléřů, jinak pak na nejblíže vyšší částku v korunách. Zaměstnavatel hradí stejnou částku pojistného.
(3) Úhrn ročních částek příspěvků, které se podle platných předpisů vybírají srážkou ze služebního platu, pokud není vyjádřen v korunách bez haléřů nebo není dělitelný dvanácti, budiž zaokrouhlen na nejblíže nižší částku v korunách dělitelnou dvanácti.
(4) Není-li roční částka daně z příjmu připadající na služební příjem vyjádřena v korunách bez haléřů nebo není-li dělitelna dvanácti, sníží se na nejblíže nižší částku v korunách dělitelnou dvanácti.
(5) Zaměstnanci jsou osvobozeni od povinnosti platiti taxy a poplatky z propůjčení služebního místa a kolkové poplatky z kvitancí na předem stanovené stálé služební příjmy.
(6) Zaměstnanci jsou povinni platiti ze svého daň z příjmu, připadající na jejich služební příjmy. Od této povinnosti jsou osvobozeni zaměstnanci, na které se vztahuje část čtvrtá zákona, v rozsahu stanoveném §em 154, č. 6 a 7, zákona o osobních daních přímých, jakož i § 5, č. 8 a 10, uh. zák. čl. X/1909.