VI. c)
Věcný přezkum - obecná ústavněprávní východiska
26. Každá právní úprava musí vyjadřovat respekt k obecným zásadám právním (principům), jako je důvěra v právo, právní jistota a předvídatelnost právních aktů, které strukturují právní řád demokratického právního státu, respektive jsou z něj odvoditelné. Na právní normy je nutno klást také požadavky obsahové, neboť v materiálním právním státě založeném na myšlence spravedlnosti představují základní práva korektiv jak obsahu právních norem, tak i jejich interpretace a aplikace [nález sp. zn. I. ÚS 2166/10 ze dne 22. 2. 2011 (N 21/60 SbNU 215), jehož závěry Ústavní soud převzal též v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 29/11 ze dne 21. 2. 2012 (N 34/64 SbNU 361; 147/2012 Sb.), bod 31]. Současně však Ústavní soud opakovaně varoval před excesivním lpěním na požadavcích na přesnost a dostatečnou konkrétnost formulace právního předpisu. Jistá míra neurčitosti je naopak nezbytnou vlastností každé právní normy [nálezy sp. zn. Pl. ÚS 28/12 ze dne 23. 4. 2013 (N 63/69 SbNU 187; 176/2013 Sb.), bod 25, a sp. zn. Pl. ÚS 98/20 ze dne 27. 4. 2021 (N 86/105 SbNU 381; 206/2021 Sb.), bod 34].
27. Také Evropský soud pro lidská práva (dále jen "ESLP") obecně při interpretaci Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") vyžaduje, aby zákon (v širším pojetí právo - law) byl formulován s dostatečnou přesností tak, aby umožňoval jeho adresátům v rozsahu přiměřeném okolnostem předvídat - v případě potřeby s vhodným poradenstvím - důsledky konkrétního jednání (viz např. rozsudek velkého senátu ESLP Vavřička a další proti České republice ze dne 8. 4. 2021, stížnost č. 47621/13 a další, bod 266). Nicméně určitá míra neurčitosti při formulaci právních předpisů je akceptovatelná. ESLP připouští, že absolutní přesnost ve formulování právních předpisů a snaha jí dosáhnout mohou vést k přílišné rigiditě. Mnohá právní ustanovení tak jsou formulována způsobem, který je ve větší či menší míře neurčitý a jehož intepretace a aplikace jsou otázkou praxe (např. rozsudek ESLP Klaus Müller proti Německu ze dne 19. 11. 2020, stížnost č. 24173/18, bod 50).
28. Ne všechna pravidla chování a právní pojmy je vhodné či možné přesně naformulovat. Naopak, některé oblasti právní úpravy pro svou povahu vyžadují nastavit právní rámec spíše pomocí účelu, kterého má být dosaženo, jakož i principů a cílů, které potom soudy a státní orgány uvádějí v život aplikační činností (blíže viz nález sp. zn. Pl. ÚS 98/20, bod 34).
29. Důvodem protiústavnosti ustanovení právního předpisu zásadně nejsou případné potíže při jeho výkladu [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 8/08 ze dne 8. 7. 2010 (N 137/58 SbNU 115; 256/2010 Sb.), část V]. Neposkytuje-li ustanovení pro některé situace jazykově jednoznačnou odpověď, neznamená to samo o sobě jeho protiústavnost, ale za pomoci dalších výkladových metod je třeba hledat smysl a účel interpretovaného zákonného ustanovení. Požadavek na míru určitosti právní úpravy se liší v různých oblastech práva. Nejvyšší je v právu trestním (zásada nulla poena sine lege certa), v oblasti soukromého práva je však přípustná (a často nutná) výrazně obecnější úprava, a to především s ohledem na "pestrost" v oblasti soukromého života.