III.
Vyjádření účastníků a vedlejších účastníků řízení
9. Návrh byl zaslán podle § 69 odst. 1 zákona o Ústavním soudu oběma komorám Parlamentu, které jsou oprávněny jednat jeho jménem [§ 9 zákona č. 300/2017 Sb., o zásadách jednání a styku Poslanecké sněmovny a Senátu mezi sebou a navenek a o změně zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, (stykový zákon)]. Zároveň byl podle § 69 odst. 2 a 3 zákona o Ústavním soudu zaslán také vládě a veřejnému ochránci práv, tedy subjektům oprávněným vstoupit do řízení jako vedlejší účastníci.
10. Předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová shrnula průběh legislativního procesu a uvedla, že zákon byl schválen potřebnou většinou poslanců Poslanecké sněmovny, podepsán příslušnými ústavními činiteli a řádně vyhlášen. Zákonodárný sbor jednal v přesvědčení, že přijatý zákon je v souladu s Ústavou a dalšími právními předpisy.
11. Senát ve vyjádření předsedy Miloše Vystrčila popsal legislativní proceduru a projednávání návrhu občanského zákoníku v této komoře Parlamentu. Uvedl, že až na výjimky nebyla při projednání rozebírána konkrétní témata či samostatné oblasti úpravy. Otázka náhrady újmy proto nebyla předmětem diskuse. Uzavřel, že návrh zákona byl Senátem přijat v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.
12. Vláda vstoupila do řízení jako vedlejší účastnice a navrhla zamítnutí návrhu. Rozhodnutí, jak budou v konkrétním případě zásady slušnosti zohledněny, náleží podle jejího názoru soudům. Současná právní úprava se záměrně odklonila od dřívější koncepce, neboť má vést k poskytování plné náhrady za utrpěnou újmu se zohledněním všech relevantních okolností konkrétního případu. Vláda připustila, že z požadavku individualizace nezbytně plyne jistá míra nepředvídatelnosti, protože i typově stejná újma na zdraví může v případě dvou osob v odlišném postavení způsobit zcela rozdílné následky. Jen proto však § 2958 občanského zákoníku není v rozporu s principy právní jistoty a předvídatelnosti práva a soudního rozhodování. Soudní praxe ostatně nebyla ponechána bez jakéhokoliv "odrazového můstku". Lze vycházet jednak z rozhodnutí učiněných za dřívější právní úpravy, jednak z Metodiky coby vodítka pro soudní praxi. Její existence a okolnosti vzniku nemohou způsobit protiústavnost napadeného ustanovení. Rovněž zpochybnila tvrzení navrhovatele, že jsou obecné soudy via facti rozhodovací praxí Nejvyššího soudu nuceny podřídit se Metodice. Stanovení objektivizace nemajetkové újmy prováděcím právním předpisem, jak ho prosazuje navrhovatel, by opětovně nastolilo problém ingerence exekutivy do soudního rozhodování jako za účinnosti vyhlášky č. 440/2001 Sb.
13. Veřejný ochránce práv vstoupil do řízení v postavení vedlejšího účastníka a podpořil návrh na zrušení uvedeného ustanovení. Posuzování nemajetkové újmy výhradně podle zásad slušnosti není podle jeho názoru v souladu s požadavky právního státu, konkrétně s požadavkem právní jistoty a předvídatelnosti práva. Napadené ustanovení je příliš obecné a neurčité, neobsahuje žádná kritéria pro určování náhrady nemajetkové újmy ani nepředpokládá existenci jiného (prováděcího) právního předpisu. Nutnost podrobnější úpravy odškodňování dokládá existence Metodiky. Svými důsledky napadené ustanovení odporuje zásadě ochrany slabší strany, která je integrální součástí občanského zákoníku. Metodika způsobuje tristní postavení poškozených a naopak značně posiluje pozici škůdců. Metodika je jako "paraprávní dokument" nezměnitelná a nezrušitelná standardními právními prostředky a nemůže být ani podrobena testu ústavnosti. Uvádí v omyl jak právní laiky, tak právní profesionály a státní orgány a umožňuje netransparentní a nekontrolované zapojení soukromých subjektů do sféry, která má být regulována státem. Nově vytvořené znalecké odvětví neodpovídá žádné z odborných způsobilostí, jež mohou lékaři získat v rámci existujících zdravotnických oborů. V dalších podrobnostech odkázal na svou zprávu o šetření sp. zn. 6709/2019/VOP ze dne 22. 2. 2021.
14. Navrhovatel reagoval replikou na vyjádření vlády. Konstatoval, že tvrzení vlády o interpretaci zásad slušnosti soudy podle okolností jednotlivých případů nemá oporu v realitě. Ani předpoklad, že bude poškozeným přiznávána plná náhrada újmy, se nenaplnil v praxi, neboť objem vyplaceného plnění na náhradě újmy dle České kanceláře pojistitelů klesá navzdory růstu "hodnoty bodu" v aktualizovaných verzích Metodiky. Také z kazuistik uvedených v replice vyplývá, že namísto deklarovaného úplnějšího odškodnění je poškozeným za použití Metodiky přiznávána na náhradě újmy i výrazně nižší částka, než jaká by jim náležela podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. Navrhovatel dále zopakoval řadu námitek, proč považuje existenci a používání Metodiky za neslučitelné s ústavním pořádkem.