II.
Argumentace navrhovatele
4. Navrhovatel má za to, že stanoví-li soud náhradu újmy podle napadeného ustanovení, tzn. podle zásad slušnosti, má dvě možnosti. Buď bude postupovat podle subjektivního vnímání poškozeného, a potom budou poskytované náhrady nahodilé a nepředvídatelné, nebo k nim přistoupí z objektivního hlediska. Protože byla zrušena vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění vyhlášky č. 50/2003 Sb., (dále jen "vyhláška č. 440/2001 Sb."), postupují nyní obecné soudy "objektivním způsobem" podle "Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku)" (dále jen "Metodika").
5. Rozpornost napadeného ustanovení s ústavním pořádkem navrhovatel spatřuje ve dvou rovinách. Přímo ve vztahu k větě druhé § 2958 občanského zákoníku konstatuje, že jelikož napadené ustanovení není samo o sobě možné předvídatelně aplikovat, je rozporné s principem předvídatelnosti práva, právní jistoty a předvídatelnosti soudního rozhodování, tedy s principy právního státu [k nim odkázal na nález sp. zn. I. ÚS 420/09 ze dne 3. 6. 2009 (N 131/53 SbNU 647); všechna odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz].
6. To je spojeno s druhou rovinou namítané protiústavnosti, a to s vyplněním právě zmíněného ústavního nedostatku Metodikou. Podle názoru navrhovatele si byl i zákonodárce, soudě podle důvodové zprávy k napadenému ustanovení, vědom, že soudy nemohou rozhodovat o náhradě újmy bez prováděcího předpisu nebo jiného podkladového materiálu, na jehož základě by byla prováděna "kvantifikace" nemajetkových újem předvídatelným způsobem. Záměrně vytvořené "vakuum" sloužilo pro to, aby skupina "zainteresovaných osob" mohla vytvořit Metodiku jako "středobod aplikace" § 2958 občanského zákoníku. Metodika však představuje komerční produkt, vytvořený bez zmocnění či veřejné kontroly, který "samozvaně obešel zákonodárce".
7. Navrhovatel připomněl, že Metodika není právní předpis přijatý transparentním procesním postupem. Její závaznost plyne z hierarchického uspořádání soustavy obecných soudů, v níž byla někdy i nestandardními způsoby prosazována (mj. publikací ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 63/2014 a sp. zn. Cpjn 14/2014 a na webových stránkách Nejvyššího soudu). Ačkoli se o Metodice běžně hovoří jako o "Metodice Nejvyššího soudu", jde o označení nesprávné, nepodloženě vytvářející dojem, že je Metodika zaštítěna autoritou Nejvyššího soudu jako jejím domnělým autorem. Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu ji však jen "vzalo na vědomí". Samotný text Metodiky obsahuje i další zavádějící informace. Existuje ve více podobách - ve verzi umístěné na webových stránkách Nejvyššího soudu, kde se promítají netransparentně prováděné, nikým neautorizované aktualizace, a ve verzi "sbírkové", která zůstává neměnná a je z webových stránek Nejvyššího soudu taktéž přístupná. Nejvyšší soud existenci dvou verzí Metodiky ani nesprávnosti v ní obsažené nijak nezohledňuje (srov. jeho rozsudek sp. zn. 25 Cdo 2207/2020 ze dne 24. 2. 2022, publikovaný pod č. 7/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo analytický dokument sp. zn. Tpjn 4/2022).
8. I judikatura Ústavního soudu (zejm. nález sp. zn. I. ÚS 1010/22 ze dne 8. 3. 2023) Metodiku pojímá jako "odrazový můstek" pro úvahy obecných soudů, čímž posiluje její faktickou závaznost, navzdory výše uvedeným nedostatkům. Vzhledem k tomu, že judikatura obecných soudů ve značné míře z Metodiky vychází, není možné protiústavní stav vyřešit zaujetím sjednocovacího stanoviska Nejvyššího soudu, protože v něm by se opět zprostředkovaně odrážela soudní rozhodnutí založená na Metodice.