VI.
Plénum Ústavního soudu proto s ohledem na shora uvedené skutečnosti rozhodlo podle § 70 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, o zrušení § 24 odst. 4 zákona o konkursu a vyrovnání, v aktuálním znění, a to pro rozpor s čl. 96 odst. 1 Ústavy a čl. 37 odst. 3 Listiny, přičemž tento nález se stane vykonatelným dnem jeho publikace ve Sbírce zákonů.
S ohledem na to se však Ústavní soud musel vypořádat také s otázkou, jaký vliv bude mít derogace tohoto ustanovení na řízení vedená soudy, jejichž příslušnost byla založena napadeným ustanovením.
Pokud by již zahájená řízení vedená soudy, jejichž příslušnost byla založena napadeným ustanovením, pokračovala v dosavadním režimu i po vykonatelnosti nálezu Ústavního soudu, jímž se ustanovení § 24 odst. 4 zákona o konkursu a vyrovnání ruší, docházelo by tak k pokračování protiústavní nerovnosti nastolené tímto ustanovením. Ústavní soud proto konstatuje, že s vykonatelností nálezu přestává být zákonem podložena věcná příslušnost soudů založená ustanovením § 24 odst. 4 zákona o konkursu a vyrovnání.
Ústavní soud však současně zdůrazňuje, že obecné soudy si při řešení dané procesní situace musejí počínat tak, aby se svým postupem nedopustily odepření spravedlnosti (denegationis iustitiae). Postupem, kterým by soud zabránil účastníku probíhajícího řízení v možnosti domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu tak, jak garantuje čl. 36 odst. 1 Listiny, by znamenal porušení práva účastníka řízení na spravedlivý proces a ve svém důsledku by narušil principy právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy). Takový postup by tak vedl k dalším neústavním důsledkům.
Místopředseda Ústavního soudu:
JUDr. Holeček v. r.
******************************************************************