V. C
Ustanovení čl. 37 odst. 3 Listiny stanoví, že všichni účastníci jsou si v řízení rovni. Toto ustanovení Listiny je třeba interpretovat tak, že jde o princip, zaručující rovná procesní práva a povinnosti konkrétních účastníků v konkrétním řízení. Tím se toto ustanovení Listiny odlišuje od ustanovení čl. 96 odst. 1 Ústavy, které obecně předvídá rovnost účastníků v řízeních se shodným předmětem řízení, jak bylo vyloženo shora.
Aplikace ustanovení § 24 odst. 4 ve srovnání s aplikací § 23 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání (incidenční řízení) v konečném důsledku zakládá nerovné postavení věřitelů spadajících pod tyto dva procesní režimy při uspokojení jejich pohledávek v rámci rozvrhového řízení (§ 30 zákona o konkursu a vyrovnání). Je-li totiž incidenční spor chápán jako formalizované důkazní řízení, jehož výsledek je pro konkursní soud závazný, pak je zřejmé, že zákonem založená původní procesní dualita má dopady na procesní postavení věřitelů i v daném konkursním řízení z hlediska rovnosti.