10/2008 Sb. Nález ve věci návrhu na zrušení zákona č. 495/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 4/2003 Sb., a zákona č. 562/2004 Sb., eventuálně na zrušení některých ustanovení zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), v platném znění, a některých ustanovení zákona č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů - B.

29. Ministryně kultury Helena Třeštíková přípisem ze dne 23. 1. 2007 č. j. 1420/2007 Ústavnímu soudu oznámila "Doplnění a změnu vyjádření Ministerstva kultury ČR" učiněné na základě "opětovného zhodnocení argumentace navrhovatelů a doplněných právních expertiz".

30. Dokument "Doplnění a změna vyjádření Ministerstva kultury ČR" v části II. "Evidence právnických osob" v podstatných rysech přisvědčuje návrhu a zejména kritizuje ustanovení § 15a odst. 1 věty druhé, jež je podle jeho názoru v rozporu s čl. 16 odst. 2 Listiny, "uvedená problematika byla již obsáhle řešena opakovaně Ústavním soudem České republiky", přičemž "nemůže obstát argument předkladatele týkající se právní jistoty třetích osob, neboť k takovému omezení jistoty těchto osob nedochází". "Skrytý registrační princip" církve a náboženské společnosti "nejenže neprivileguje vůči jiným subjektům, ale naopak znevýhodňuje ... vůči běžným občanským sdružením" a "oklešťuje a zužuje činnost církví na pouhou bohoslužebnou činnost". Nepřípustnou ingerenci státní moci do vnitřních záležitostí církve představuje též "odlišování hlavní a doplňkové činnosti", jakož i totožnost okamžiku zrušení právnické osoby s jejím výmazem z Rejstříku evidovaných právnických osob v případě jejího zániku bez likvidace, není-li na ni podán návrh na konkurs (§ 26 odst. 7 zákona). V části III. "Redukce dosavadního standardu práv a svobod" se naopak konstatuje, že "povinnost uvádění v základním dokumentu církve a náboženské společnosti seznamu v církvi a náboženské společnosti používaných označení duchovních" v rozporu s ústavně zaručeným právem církví a náboženských společností posuzovat způsobilost osob k výkonu duchovenské činnosti a podle toho rovněž určovat jejich zařazení není, avšak zastavení řízení dle § 13 odst. 3 zákona v případě nedoplnění údajů navrhovatelem při registraci církve a náboženské společnosti vskutku "standard práva jak oproti původnímu znění zákona nebo oproti správnímu řádu" vskutku snižuje. V části IV. "Rozpor s principem materiálního právního státu a principem ochrany menšin" dokument upozorňuje, že "těžko lze akceptovat myšlenku, že by věřící byli v České republice menšinou ... ve smyslu ústavních předpisů". Konečně v části V. "Vztah vzniku a evidence právnických osob dle zákona č. 3/2002 Sb. k ustanovení § 18 a § 19 občanského zákoníku" se pak poukazuje nato, že s ohledem na ustanovení § 18 odst. 2 písm. a), b) a d) občanského zákoníku "nemůže obstát argument opakovaně vyslovovaný v parlamentních rozpravách, že se zvláště tzv. historické právnické osoby vymykají možnostem českého právního řádu", a že ustanovení § 19 odst. 2 občanského zákoníku "umožňuje zcela a úplně" stanovit okamžik vzniku právnických osob evidovaných podle zákona "k okamžiku učinění rozhodnutí příslušným orgánem církve a náboženské společnosti".