10/2008 Sb. Nález ve věci návrhu na zrušení zákona č. 495/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 4/2003 Sb., a zákona č. 562/2004 Sb., eventuálně na zrušení některých ustanovení zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), v platném znění, a některých ustanovení zákona č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů - A.

27. Ministr kultury Mgr. Vítězslav Jandák v přípisu ze dne 21. 4. 2006 č. j. 4235/2006 uvedl, že "osobně není zastáncem novely"; k připojení dokumentu označeného jako "Vyjádření Ministerstva kultury" byl veden "obavou z toho, že by se v případě přijetí některých návrhů obsažených v tzv. eventuálním návrhu stal zákon o církvích a náboženských společnostech nesrozumitelným a obtížně aplikovatelným", resp. nutností "upozornit i na návrhy zrušit ta ustanovení zákona, která již byla předmětem posouzení Ústavním soudem a která podle zákona o Ústavním soudu již neměla být navržena ke zrušení".

28. "Vyjádření Ministerstva kultury" návrhu oponuje především názorem, že "novela zákona nemá vlastní normativní existenci", z čehož se dovozuje, že návrh na její zrušení již proto nemůže obstát. Zpochybňuje dále "ústavní princip privilegovanosti církve a náboženské společnosti" a dovozuje, že v ústavním pořádku zakotven není; čl. 16 odst. 2 Listiny deklaruje podle jeho mínění právo církví a náboženských společností spravovat "své" záležitosti "vnitřní", nikoli však již zakládat právnické osoby v režimu odlišném od ostatních soukromoprávních subjektů. Co do režimu evidence Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 6/02 "neshledal přesvědčivé důvody pro zpochybnění samotného principu", účinky evidence se zásadně datují zpětně, tzn. již ke dni založení církevní právnické osoby registrovanou církví nebo náboženskou společností, a Ústavní soud v tomto nálezu "výslovně stanovil", že se zamítá návrh na zrušení § 16, ačkoli zakládá i jiné časové účinky evidence. K argumentu vycházejícímu z údajně výhodnější úpravy odvozené právní subjektivity podle zákona č. 83/1990 Sb. vyjádření poukazuje na to, že je korelátem úzce specifikovaného předmětu činnosti občanských sdružení, přičemž odmítá názor, že zákonná úprava je způsobilá "vyloučit charity a diakonie ze struktury církví", dokládá, že církve a náboženské společnosti podle školského zákona zřizovateli "církevních škol" zůstávají, že zákon vyplácení osobních požitků poskytovaných duchovním nikterak neomezuje a že "důvodem zrušení ustanovení § 28 odst. 5 zákona byly jeho jiné části (než lhůta k doplnění údajů podle zákona)". K požadavku návrhu na "striktní definici" některých normativně užitých pojmů (charitativní služby, obecně prospěšné služby, charita a diakonie, doplňková činnost) se pak zde namítá, že zákonné vymezení by nemuselo postihnout celý rozsah činnosti evidovaných právnických osob. Některé návrhem napadené formulace pak představují toliko opravy textu, jeho upřesnění nebo změnu terminologie, není jasný smysl některých částí návrhu, kupříkladu nahrazení pojmu "občan" výrazem "osoba", na zrušení celého ustanovení § 20 zákona, § 13 odst. 3, § 16 odst. 2 písm. b), § 16 odst. 2 písm. g) a § 17 odst. 7 zákona, přičemž případné vyhovění jednotlivým "eventuálním" návrhům by vedlo k nesrozumitelnosti a nefunkčnosti celého zákona.