A. Charakteristika vybraných pojmů
Institucionální sektor a subsektor
Institucionální sektor (dále jen "sektor") je seskupení institucionálních jednotek, které mají podobný účel a ekonomické chování. Jsou to stejnorodé skupiny a podobnost v jejich chování vyplývá z typu výrobce, z jeho základní činnosti a funkce, z transakcí souvisejících s výrobou, financováním, pojišťováním, s přerozdělovacími operacemi nebo z toho, že jejich cílem je konečná spotřeba.
Institucionální subsektor je seskupení určitých institucionálních jednotek v rámci sektoru např. podle kritéria kontroly nebo podle způsobu a formy finančního zprostředkování aj.
Institucionální jednotka
Institucionální jednotka se samostatně rozhoduje (má autonomní rozhodování) při provádění své základní funkce a vede úplnou sestavu účtů (nebo by byla schopná tuto sestavu účtů vést).
Samostatné rozhodování jednotky spočívá v tom, že:
- má právo vlastnit výrobky nebo jiná aktiva a směňovat je s jinými institucionálními jednotkami;
- je schopna ekonomicky rozhodovat a zapojit se do ekonomických činností;
- vlastním jménem nabývá pasiva
- uzavírá smlouvy, bere na sebe jiné závazky nebo další povinnosti;
- za své jednání je právně zodpovědná.
Úplná sestava účtů jednotky představuje účetní záznamy, které zachycují všechny její hospodářské a finanční transakce prováděné v průběhu účetního období včetně rozvahy (aktiv a pasiv).
Za institucionální jednotku se také považují:
a) domácnosti; ačkoli nevedou úplnou sestavu účtů, mají vždy samostatné rozhodování, které se týká jejich základní funkce - spotřeby;
b) jednotky, které jsou zapojeny do určité hospodářské činnosti ve skupině, každá z nich vede úplnou sestavu účtů, i když část svého samostatného rozhodování převedly na centrální subjekt (holdingovou společnost); ten je zodpovědný za celkové řízení a kontrolu skupiny. Tato holdingová společnost je také samostatnou institucionální jednotkou, jejíž hlavní funkcí je kontrolovat a řídit skupinu podřízených jednotek - dceřiných společností;
c) kvazispolečnosti (viz dále);
d) zahraniční osoby (právnické i fyzické) 1), které působí jeden rok nebo déle na ekonomickém území země (např. zahraniční filiálky, pobočky bank a jiné subjekty pod zahraniční kontrolou);
e) části nerezidentských jednotek, které se účastní investiční výstavby v České republice, pouze však v případě, že výsledek jejich činnosti představuje tvorbu fixního kapitálu, a to i v případě, že na ekonomickém území země působí méně než jeden rok;
f) zahraniční vlastníci půdy nebo budov umístěných na ekonomickém území České republiky, ale pouze pokud jde o transakce s půdou nebo budovami.
Institucionální jednotkou jsou např. státní podniky, příspěvkové organizace, obchodní společnosti, družstva, banky, pojišťovny (tj. veřejné podniky, soukromé podniky a podniky pod zahraniční kontrolou), neziskové instituce považované za nezávislé právnické subjekty, organizační složky státu (např. ministerstva nebo ústřední úřady), územní samosprávné celky (např. městské nebo obecní úřady), zahraniční filiálky nebo pobočky zahraničních bank a domácnosti.
Za institucionální jednotku se nepovažují:
a) subjekty, které nevedou úplnou sestavu účtů a jejichž účty jsou začleněny do soustavy účtů určité centrální institucionální jednotky;
b) subjekty, které vedou úplnou sestavu účtů, ale při provádění své základní funkce nemají samostatné rozhodování (považují se za součást institucionální jednotky, která je kontroluje).
Společnosti a kvazispolečnosti
Společnost (corporation) je institucionální jednotka vyrábějící výrobky nebo poskytující služby, která byla vytvořena v souladu s právními předpisy jako právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku 2) (nebo v podobné evidenci - např. v evidenci bank). Společnost má nezávislý statut - samostatnost v rozhodování - má pravomoc uzavírat smlouvy, vlastnit aktiva, nabývat pasiva, kontrolovat a provozovat hospodářskou činnost; vede úplnou sestavu účtů o své hospodářské činnosti a je schopna odlišit prováděné transakce od transakcí, které provádějí vlastníci dané společnosti (vede oddělené účty); je ve vlastnictví skupiny vlastníků. Společnosti se zařazují do sektorů nefinančních podniků a finančních institucí (viz dále).
Společností je zejména akciová společnost, veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným a družstvo.
Institucionální jednotka, která je ve vlastnictví jediného vlastníka, kterým může být domácnost (fyzická osoba), vláda (ústřední nebo místní orgány) nebo nerezident, se označuje jako nesdružená (unincorporated). Její hospodářská politika je kontrolována tímto jediným vlastníkem, který rozhoduje o vedení takové jednotky (jmenuje ředitele), o její obchodní politice, o rozdělení zisku apod. To znamená, že taková jednotka nemá zcela nezávislý statut, samostatnost v rozhodování. Typickým představitelem jsou jednotky ve vlastnictví fyzických osob zapsaných do obchodního rejstříku nebo podnikajících podle živnostenského zákona či jiných právních předpisů (živnostníci, zemědělci, auditoři, daňoví poradci, soukromí lékaři, právníci, umělci aj.).
Kvazispolečnost je nesdružená institucionální jednotka (tj. jednotka ve vlastnictví jednoho subjektu), která má všechny ostatní rysy shodné se společností. Vyrábí výrobky nebo poskytuje služby, vede úplnou sestavu účtů s tím, že účty o její hospodářské činnosti jsou odděleny od účtů vlastníka atd., tzn. že v hospodářském životě funguje jako společnost. Proto se předpokládá (podle konvence), že má také samostatné rozhodování a zařazuje se rovněž do sektorů nefinančních podniků nebo finančních institucí.
Kvazispolečností (tj. kvazipodnikem, kvaziinstitucí apod.) je institucionální jednotka ve vlastnictví fyzické osoby zapsaná v obchodním rejstříku, rezidentský nefinanční podnik, banka nebo pojišťovna nebo např. rezidentská pobočka, filiálka nefinančního podniku, banky nebo pojišťovny ve vlastnictví nerezidenta.
Státní podniky (přestože jediným vlastníkem je stát) nebo příspěvkové organizace a podobné jednotky zařazené jako veřejné podniky do subsektoru nefinančních podniků nebo finančních institucí se považují za společnosti.
Institucionální jednotky v sektoru vládních institucí a neziskové instituce sloužící domácnostem se nepovažují za společnosti ani za kvazispolečnosti; jsou označeny jako zvláštní právní nebo společenské subjekty.
Kontrolou nad institucionální jednotkou se rozumí
- možnost a schopnost formulovat obecnou hospodářskou politiku jednotky výběrem vhodných ředitelů (právo jmenovat a odvolat ředitele) nebo zvláštní právní předpisy,
- možnost kontrolovat institucionální jednotku tím, že kontrolující jednotka vlastní více než polovinu majetkových účastí s hlasovacím právem nebo akcie s výhradními právy,
- možnost kontrolovat institucionální jednotku tím, že kontrolující jednotka má majoritní postavení, tj. největší podíl na základním jmění této jednotky ve vztahu k ostatním podílníkům.
Rezident a nerezident
Kritériem pro rozlišení rezidentského a nerezidentského subjektu je především ekonomické území země, soustředění ekonomického zájmu, sídlo subjektu nebo trvalé bydliště a hledisko času.
Země jsou definovány ekonomickým územím, které z největší části tvoří geografické území spravované vládou dané země, na němž se osoby, zboží a kapitál pohybují volně. Ekonomické území dále tvoří vzdušný prostor, vnitrozemské vody a zemský povrch vč. nerostných zdrojů, na které země uplatňuje výlučná práva nebo toto území spravuje na základě smlouvy s vládou jiné země (např. území využívané pro diplomatické, vojenské či jiné speciální účely). Země zahrnují rovněž ekonomické území příslušných mobilních zařízení, např. letadel, lodí apod.
Každá institucionální jednotka, která sídlí a působí na určitém ekonomickém území, soustřeďuje na tomto území i svůj ekonomický zájem. To znamená, že taková jednotka vyrábí, obchoduje, provádí finanční zprostředkování, poskytuje jiné druhy služeb nebo realizuje konečnou spotřebu, a to po dobu jednoho roku nebo déle. Tyto jednotky mohou nebo nemusí mít státní příslušnost dané země, mohou nebo nemusí být právnickým subjektem a mohou nebo nemusí být přítomné na ekonomickém území země v době, kdy provádějí transakci.
Rezident je ekonomický subjekt (institucionální jednotka), který soustřeďuje ekonomický zájem, tj. sídlí a působí nebo má v úmyslu sídlit a působit na ekonomickém území České republiky po dobu jednoho roku nebo déle (vyrábí, poskytuje služby, zabývá se financováním, pojišťováním, přerozdělováním prostředků nebo vystupuje jako spotřebitel).
Za rezidenta se rovněž považuje:
- subjekt, který působí mimo Českou republiku, ale podle mezinárodní dohody je umístěn na území, na které Česká republika uplatňuje výlučná práva (jsou to zejména zastupitelské úřady a jiné vládní orgány České republiky);
- občané, kteří na krátké období (kratší než jeden rok) vycestovali do zahraničí, tj. příhraniční a sezonní pracovníci, podnikatelé, obchodní cestující, sportovci, umělci, turisté, pacienti, studenti, úřední návštěvy, příbuzní apod.; studenti se považují vždy za rezidenta, i když studují v cizině déle než jeden rok;
- subjekt, který je vlastníkem budov, pozemků na území České republiky (je rezidentem při transakcích s těmito pozemky nebo budovami).
V případě, že institucionální jednotka se sídlem v České republice má pobočky (filiálky, agentury, reprezentace a podobné jednotky), které působí v jiné zemi, je každá z nich (za podmínek uvedených výše) rezidentem v té zemi, ve které působí. Současně to znamená, že všechny jednotky pod zahraniční kontrolou v České republice, resp. zahraniční osoby, které mají sídlo v České republice a působí zde po dobu jednoho roku nebo déle, se považují za rezidenty.
Mobilní zařízení, která působí mimo Českou republiku, se pojímají jako každé jiné mobilní zařízení (letadla, lodě apod.). Jsou buď vlastněna a/nebo provozována rezidentskými jednotkami, nebo jsou ve vlastnictví nerezidentských jednotek, ale provozována rezidentskými jednotkami. Transakce týkající se vlastnictví (tvorby hrubého fixního kapitálu) a užívání (pronájem, pojištění atd.) tohoto typu zařízení se přisuzují hospodářství té země, ve které je vlastník a/nebo uživatel rezidentem.
Nerezident je ekonomický subjekt, který sídlí a působí v zahraničí, tj. na ekonomickém území jiné země, zpravidla po dobu jednoho roku nebo déle.
Za nerezidenta se rovněž považuje:
- oddělená část národní mateřské institucionální jednotky, která sídlí a působí zpravidla po dobu jednoho roku nebo déle mimo ekonomické území České republiky, např. pobočky peněžních a pojišťovacích společností, zastoupení, reprezentace, agentury nebo oddělené části českých výrobních podniků (které sídlí a působí např. na území Slovenské republiky);
- jednotka, která sídlí a působí na území České republiky, zpravidla déle než jeden rok a která byla založena a funguje podle mezinárodních smluv a dohod; jsou to zastupitelské úřady cizích států, vojenské nebo vědecké základny a mezinárodní instituce, jejichž členové jsou z různých zemí (např. instituce Evropské unie nebo Informační ústředí OSN);
- jednotka, která sídlí a působí v České republice, ale na území jiné země vlastní půdu nebo budovy, tj. působí tam ve funkci vlastníka budov a pozemků (jen při transakcích s těmito aktivy).
Institucionální jednotky a typy výrobců
Rozlišují se tři typy rezidentských výrobců:
1. tržní výrobci (soukromí a veřejní) - prodávají většinu nebo všechny výrobky a služby za ekonomicky významné ceny nebo za takové, které umožňují, aby tržby získané prodejem výrobků a služeb uhradily jejich provozní náklady z více než 50 %, nebo slouží jiným tržním výrobcům a ti je financují a kontrolují;
2. výrobci výrobků a služeb pro vlastní konečné užití (soukromí);
3. ostatní netržní výrobci (soukromí a veřejní) - prodávají většinu nebo všechny výrobky a služby za ekonomicky nevýznamné ceny, které neumožňují, aby tržby získané prodejem výrobků a služeb uhradily jejich provozní náklady z více než 50 %; tito netržní výrobci jsou financováni vládními institucemi (z veřejných rozpočtů) nebo domácnostmi, nebo slouží jiným netržním výrobcům a ti je financují a kontrolují.
Institucionální jednotky produkující stejný druh výrobků nebo služeb (zařazené do stejného odvětví nebo mající stejnou právní formu, např. neziskové instituce 3) nebo obecně prospěšné společnosti) mohou být výrobcem různého typu. To znamená, že se mohou zařadit do různých sektorů národního hospodářství. Mohou to být jednotky vyrábějící výrobky nebo poskytující služby, jako např. školy a školská zařízení, nemocnice a jiná zdravotnická nebo sociální, kulturní a podobná zařízení, které však poskytují výrobky a služby za rozdílné (ekonomicky významné nebo nevýznamné) ceny a jsou financovány a kontrolovány rozdílným způsobem.
Institucionální jednotky, které jsou tržním výrobcem, se zařazují do sektoru nefinančních podniků - S.11, finančních institucí - S.12 nebo do sektoru domácností - S.14.
Institucionální jednotky, které jsou soukromým výrobcem a produkují výrobky a služby pro vlastní konečné užití, se zařazují do sektoru domácností - S.14 (spolu s nesdruženými jednotkami, které jsou ve vlastnictví domácností, tj. fyzických osob nezapsaných v obchodním rejstříku).
Institucionální jednotky, které patří mezi ostatní netržní výrobce, se zařazují do sektoru vládních institucí - S.13 nebo do sektoru neziskových institucí sloužících domácnostem - S.15.
Každá institucionální jednotka je zařazena výhradně do jednoho institucionálního sektoru nebo subsektoru.
Při změnách činnosti a funkce institucionální jednotky, které mění její charakter a ekonomické chování nebo při změnách vlastnických vztahů (financování a kontroly) se taková jednotka přetřídí do odpovídajícího institucionálního subsektoru nebo sektoru.
Všechny rezidentské institucionální jednotky (tj. ty, které soustřeďují ekonomický zájem na ekonomickém území České republiky) jsou rozděleny do pěti rezidentských institucionálních sektorů a označeny mezinárodním kódem S.1 (pro statistické účely a využití výpočetní techniky se používá kód 10000 - viz tabulka a seznam):
- nefinanční podniky (S.11, resp. 11000),
- finanční instituce (S.12, resp. 12000),
- vládní instituce (S.13, resp. 13000),
- domácnosti (S.14, resp. 14000),
- neziskové instituce sloužící domácnostem (S.15, resp. 15000) .
Pro potřeby hlubších analýz jsou sektory rozděleny do subsektorů.
Tyto rezidentské jednotky vstupují do transakcí s jednotkami, které sídlí a působí na jiném ekonomickém území než na ekonomickém území České republiky. Uskutečňují dovozy, vývozy, nerezidentským jednotkám poskytují úvěry nebo úvěry od nich přijímají a provádějí různé jiné ekonomické operace s nerezidenty.
Nerezidentské jednotky se zahrnují do sektoru nerezidentů (Rest of the World - S.2, resp. 20000). Jsou to všechny jednotky nerezidentů, které provádějí transakce s rezidentskými institucionálními jednotkami (bez ohledu na účel a typ ekonomického chování); jsou rezidentem jiného národního hospodářství než národního hospodářství České republiky.