§ 3.
Soudní uschování věcí movitých může býti povoleno v době v § 1. uvedené pouze tehdy, osvědčí-li vymáhající strana soudu nebezpečí, že by bez provedení úschovy dobytí peněžité pohledávky soudně přiřčené bylo zmařeno nebo značně ztíženo, nebo že by pro její dobytí rozsudek musel býti vykonán v cizině. Totéž platí pro případ, je-li pravděpodobno nebo osvědčeno, že by dlužník poroucháním, zničením, zatajením nebo zavlečením majetkových kusů, zcizením, nebo jiným nakládáním předměty svého jmění, zvláště úmluvami, učiněnými o tom s jinými osobami, zmařil nebo značně ztížil dobytí pohledávky.