Článek 2
Definice skutečného vlastníka
1. Pro účely teto směrnice se "skutečným vlastníkem" rozumí fyzická osoba, která přijme úrokovou platbu, nebo fyzická osoba, v jejíž prospěch je úroková platba připsána, pokud neprokáže, že úroková platba nebyla provedena nebo připsána v její prospěch, a že tedy:
a) tato osoba jedná jako platební zprostředkovatel ve smyslu čl. 4 odst. 1 nebo
b) tato osoba jedná jménem právnické osoby, subjektu, jehož zisk je zdaněn v souladu s obecnou úpravou zdanění podniků, subjektu kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) povoleného podle směrnice 85/611/EHS nebo subjektu uvedeného v čl. 4 odst. 2 této směrnice, při čemž v posledně jmenovaném případě oznámí osoba jméno a adresu tohoto subjektu hospodářskému subjektu, který úroky vyplácí, a ten pak předá tyto informace příslušnému orgánu členského státu, v němž je sám usazen nebo
c) tato osoba jedná jménem jiné fyzické osoby, která je skutečným vlastníkem, a v souladu s čl. 3 odst. 2 informuje platebního zprostředkovatele o totožnosti tohoto skutečného vlastníka.
2. Pokud má platební zprostředkovatel informace naznačující, že fyzická osoba, která přijímá úrokovou platbu nebo v jejíž prospěch je platba připsána, možná není skutečným vlastníkem a pokud se na tuto fyzickou osobu nevztahují odst. 1 písm. a) ani b), přijme platební zprostředkovatel přiměřená opatření, aby zjistil totožnost skutečného vlastníka v souladu s čl. 3 odst. 2. Není-li platební zprostředkovatel schopen zjistit totožnost skutečného vlastníka, považuje za skutečného vlastníka danou fyzickou osobu.