§ 267
(1) Podle tohoto zákona se posuzují všechny dávky, které napadly za jeho účinnosti. Důchody napadlé podle dosavadních předpisů o veřejnoprávním důchodovém pojištění (pojištění invalidní, pensijní, hornické a úrazové) a vyplácené za účinnosti tohoto zákona se pokládají za důchody podle tohoto zákona; další trvání nároků na ně posuzuje se podle ustanovení tohoto zákona. Kdyby však nebyla podle tohoto zákona splněna nebo později odpadla některá podmínka pro další výplatu důchodu, důchod by však náležel podle dosavadních předpisů, trvá nárok na tento důchod i nadále, avšak pouze ve výši podle dosavadních předpisů.
(2) Tam, kde tento zákon vyžaduje k vzniku nároku na dávky nebo její výši určitou dobu trvání pojištění, kladou se příspěvkové doby, získané v některém z dosavadních odvětví veřejnoprávního důchodového pojištění včetně dobrovolného pokračování v pojištění, na roveň době pojištění podle tohoto zákona. Ke krácení nebo zrušení příspěvkové doby v důsledku vrácení prémií nebo výplaty výbavného podle dosavadních předpisů o pensijním pojištění se pro nároky na dávky podle tohoto zákona nepřihlíží.
(3) Je-li podle tohoto zákona pro výši nároků rozhodný výdělek pojištěnce v určité době, kladou se horní hranice tříd, v nichž byl pojištěnec zařazen podle dosavadních předpisů o veřejnoprávním důchodovém pojištění před 1. říjnem 1948, v hornickém pojištění pak započitatelné požitky, na roveň výdělku, který je podkladem pro stanovení průměrného ročního výdělku podle § 71, odst. 5.
(4) Napadne-li starobní (invalidní) důchod po 30. září 1948 a nezískal-li pojištěnec v pojištění příspěvkovou dobu po 31. prosinci 1945, vyměří se mu důchod tak, jako by napadal dne 30. září 1948. Ustanovení § 270 platí i zde. Napadne-li vdovský důchod po takové osobě, vyměří se jí důchod sazbou uvedenou v § 74 z důchodu starobního (invalidního) nebo z nároku na něj.