Čl. 41
Vydání dědictví
(1) Jestliže je movité dědictví na území jedné smluvní strany, bude toto dědictví za účelem projednání předáno justičnímu orgánu nebo diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu té smluvní strany, jejímž byl zůstavitel občanem v době své smrti, za podmínky, že budou dodržena ustanovení odstavce 4 písm. b) tohoto článku.
(2) Poplatky z nemovitého dědictví vybere smluvní strana, na jejímž území nemovitost leží. Pokud není v této smlouvě stanoveno jinak, vybere poplatek z movitého dědictví smluvní strana, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti.
(3) Jestliže podle výsledků projednání dědictví toto nabývají dědicové, kteří mají bydliště na území druhé smluvní strany, a není možno předat dědictví uvedeným dědicům nebo jejich zmocněncům, předá se dědictví diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu této smluvní strany.
(4) Dědictví se vydá za podmínek, že:
a) jsou zaplaceny všechny daně a poplatky s dědictvím spojené nebo jejich zaplacení je zajištěno,
b) příslušný orgán vydal povolení nutné k vývozu předmětů tvořících dědictví nebo k převodu peněžních částek,
c) byly zaplaceny nebo zajištěny všechny pohledávky věřitelů zůstavitele přihlášené ve lhůtě stanovené právním řádem smluvní strany, na jejímž území je dědictví.