I.
Vymezení věci
1. V řízení o ústavní stížnosti, vedeném pod sp. zn. IV. ÚS 610/24, se stěžovatelka Dana Holická domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") ze dne 28. 11. 2023 č. j. 84 Co 124/2023-410 a výroků III a VII rozsudku Okresního soudu v Chomutově (dále jen "okresní soud") ze dne 30. 3. 2023 č. j. 23 C 195/2019-374. Napadenými výroky soudy rozhodly o náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu stěžovatelky o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví v užším smyslu a o vypořádání podílového spoluvlastnictví v širším smyslu.
2. Okresní soud v napadeném výroku III rozsudku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví v užším smyslu a napadeným výrokem VII rozsudku přiznal stěžovatelce náhradu nákladů řízení o vypořádání spoluvlastnictví v širším smyslu ve výši 90 905 Kč. Proti výrokům III a VII rozsudku okresního soudu podala odvolání pouze stěžovatelka. Krajský soud napadeným usnesením změnil oba napadené výroky tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a) o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, b) o zaplacení nadužívání spoluvlastnického podílu. V odůvodnění napadeného usnesení soud odkázal na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23 (302/2023 Sb.) a dodal, že ve věci neshledal žádné zvláštní důvody pro přiznání náhrady nákladů stěžovatelce.
3. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 4. 3. 2024, se stěžovatelka domáhá zrušení napadených rozhodnutí obecných soudů, neboť je přesvědčena, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny. V ústavní stížnosti argumentuje mj. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023 sp. zn. 22 Cdo 2258/2021, který dovodil, že v občanském soudním řízení až na výjimky platí zákaz změny k horšímu (reformatio in peius), který jsou odvolací soudy povinny respektovat, jelikož opačný závěr by byl v rozporu s dispoziční zásadou a taktéž smyslem a účelem opravných prostředků. Stěžovatelka je přesvědčena, že přestože vychází rozhodování o nákladech řízení z úřední povinnosti, tudíž by se na něj zákaz změny k horšímu nemusel vztahovat, s ohledem na individuální okolnosti posuzované věci (zejména pasivitu vedlejšího účastníka) je v rozporu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt (zákony jsou psány pro bdělé), aby krajský soud změnil napadený rozsudek okresního soudu a nepřiznal jí žádnou náhradu nákladů řízení.
4. Čtvrtý senát Ústavního soudu, příslušný k projednání a rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 610/24, dospěl při jejím předběžném projednání k názoru, který se odchyluje od právního názoru Ústavního soudu vyjádřeného v nálezech ze dne 10. 4. 2024 sp. zn. I. ÚS 1238/23 a ze dne 10. 7. 2024 sp. zn. II. ÚS 1145/24, a to ve vztahu k otázce, zda se v občanském soudním řízení uplatní zákaz změn k horšímu ve vztahu k nákladovému výroku. Nelze též přehlédnout, že k aplikaci zásady zákazu změny k horšímu na rozhodování odvolacích civilních soudů o nákladech řízení bylo (jak v minulosti, tak i po vydání uvedených nálezů) jak Ústavním soudem, tak i obecnými soudy přistupováno často rozdílně. Proto čtvrtý senát Ústavního soudu přerušil v zájmu právní jistoty usnesením dne 18. 9. 2024 sp. zn. IV. ÚS 610/24 řízení o ústavní stížnosti a postupem podle § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, předložil plénu návrh stanoviska.