§ 3
Archiválie uznané za kulturní památky
(1) Archiválie, která dokládá vývoj společnosti nebo některého z oborů lidské činnosti nebo se vztahuje k význačným osobám, popřípadě událostem a která pro tyto vlastnosti nebo některou z nich má pro kulturu společnosti mimořádný význam, je kulturní památkou.
(2) Při posuzování toho, zda archiválie je kulturní památkou, se přihlíží zejména k jejímu obsahu, formě, původu, době vzniku nebo k jejímu významu pro obecné, národní, popřípadě regionální dějiny.
(3) Návrh na uznání archiválie za kulturní památku podává archiv, ve kterém je archiválie uložena. Jde-li o archiválii, která není uložena v archivu, podává návrh státní oblastní archiv, v jehož územním obvodu se archiválie nachází.
(4) O návrhu podle předchozího odstavce rozhoduje ministerstvo vnitra, které tím může pověřit některý ze státních archivů (§ 17 a 18).
(5) Archiválie uznané za kulturní památky vedou ve zvláštní evidenci archivy, kde jsou uloženy; jsou-li takové archiválie uloženy v organizacích a zařízeních činných v oboru působnosti ministerstva kultury (§ 27), vedou je ve zvláštní evidenci tyto organizace a zařízení. Evidenci ostatních archiválií uznaných za kulturní památky vedou archivy, které určí ministerstvo vnitra, popřípadě tuto evidenci vede ministerstvo vnitra samo. Evidence všech archiválií uznaných za kulturní památky je součástí ústřední evidence archiválií, kterou vede ministerstvo vnitra.