Čl. 6
§ 79, odst. 1, písm. f) zní:
"odpisy, které jsou úměrny opotřebení nebo znehodnocení inventáře nebo provozovacího materiálu, jakož i ztrátám na podstatě, na kursu nebo jiným ztrátám při provozování obchodů nastalým, dále části výtěžku, které se z téže příčiny ukládají do zvláštních reserv (reservy pro odpisy, umořování a pod.), v tomto případě však jen tehdy, byly-li tyto reservy věnovány úhradě úbytků a ztrát určitě označeného druhu a ztráty a úbytky tohoto druhu buď již nastaly nebo lze-li je očekávati jako předvídaný výsledek obchodních poměrů.
Pochybuje-li úřad o přiměřenosti odpisů nebo úložek, zjistí ji výslechem znalců.
Samostatné části inventáře a provozovacího materiálu, jež byly pořízeny nebo vyrobeny v obchodním období 1943 (1942/1943) nebo dalších za cenu nepřevyšující jednotlivě 2 000 K, mohou býti odepsány najednou anebo postupně ve třech obchodních obdobích, počínajíc obchodním obdobím, v němž byly pořízeny nebo vyrobeny.
Upotřebí-li se odepsaných částek k výměně inventáře nebo provozovacího materiálu, nebudiž v tom spatřováno rozmnožení kapitálu v podniku uloženého [§ 78, písm. a)].
Pojišťovacím ústavům, jakož i podnikům uvedeným v § 83, odst. 5, které přidělují účetní, avšak nerealisované kursovní zisky zvláštním reservám pro kursovní ztráty, nelze odepříti vyloučení takovýchto přídělů z daňového základu.
Nastalé úbytky a ztráty, k jejichž úhradě byla zřízena nezdaněná zvláštní reserva, musejí býti uhrazeny především z této reservy; přesahují-li ji, smějí zkrátiti daňovou základnu jen potud, pokud reserva nestačí k jejich krytí;"