SMĚRNICE
Rady
č. 2003/48/ES
ze dne 3. června 2003
o zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb
Rada Evropské unie,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 94 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise 1),
s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu 2),
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru 3),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) Články 56 až 60 Smlouvy zaručují volný pohyb kapitálu.
(2) Příjmy z úspor v podobě úrokových plateb z pohledávek představují u všech členských států zdanitelný příjem pro osoby, které v nich mají bydliště.
(3) Podle čl. 58 odst. 1 Smlouvy mají členské státy právo používat příslušná ustanovení svých daňových předpisů, která rozlišují mezi daňovými poplatníky podle místa bydliště nebo podle místa, kde je jejich kapitál investován, a učinit všechna opatření nezbytná k tomu, aby zabránily porušování vnitrostátních právních a správních předpisů, zejména v oblasti daňového práva.
(4) V souladu s čl. 58 odst. 3 Smlouvy by daňové předpisy členských států zaměřené na boj proti daňovým únikům či zneužití daňových režimů neměly představovat ani prostředek svévolné diskriminace, ani zastřené omezování volného pohybu kapitálu a plateb podle článku 56 Smlouvy.
(5) Pokud neexistuje koordinace vnitrostátních daňových systémů v oblasti zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb, zejména jde-li o zacházení s úroky získanými osobami nemajícími v daném státě bydliště, mohou se osoby s bydlištěm v členských státech v současné době často v členském státě, v němž mají bydliště, vyhnout všem formám zdanění úroků, které získají v jiném členském státě.
(6) Tento stav vede k narušování pohybu kapitálu mezi členskými státy, což není slučitelné s vnitřním trhem.
(7) Tato směrnice navazuje na konsens, kterého bylo dosaženo na zasedání Evropské rady v Santa Maria da Feira ve dnech 19. a 20. června 2000 a na následných jednáních Rady ve složení pro hospodářství a finance (ECOFIN), která se konala ve dnech 26. a 27. listopadu 2000, 13. prosince 2001 a 21. ledna 2003.
(8) Konečným cílem této směrnice je umožnit, aby příjmy z úspor v podobě úrokových plateb vyplacené v jednom členském státě jejich skutečným vlastníkům, kteří jsou fyzickými osobami s bydlištěm v jiném členském státě, podléhaly účinnému zdanění v souladu s právními předpisy uvedeného jiného členského státu.
(9) Cíle této směrnice lze nejlépe dosáhnout zaměřením se na provádění nebo připisování úrokových plateb od hospodářských subjektů usazených v členských státech skutečným vlastníkům, kteří jsou fyzickými osobami s bydlištěm v jiném členském státě, nebo ve prospěch těchto subjektů.
(10) Jelikož cíle této směrnice nemůže být z důvodu nedostatku koordinace vnitrostátních systémů zdanění příjmů z úspor uspokojivě dosaženo samotnými členskými státy, a lze ho tudíž lépe dosáhnout na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity podle článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku se tato směrnice omezuje pouze na minimální požadavky a nepřekračuje rámec toho, co je nezbytně nutné pro dosažení tohoto cíle.
(11) Platebním zprostředkovatelem je hospodářský subjekt, který provádí nebo připisuje úrokovou platbu přímo ve prospěch jejich skutečného vlastníka.
(12) Při vymezování pojmu úroková platba a mechanismu platebního zprostředkovatele by měl být v náležitých případech uveden odkaz na směrnici Rady 85/611/EHS ze dne 20. prosince 1985 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) 4).
(13) Oblast působnosti této směrnice by měla být omezena na zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb z pohledávek, s výjimkou, mimo jiné, záležitostí spojených se zdaněním důchodů a pojistného plnění.
(14) Konečného cíle, kterým je zavedení účinného zdanění úroků v tom členském státě, v němž má skutečný vlastník bydliště, může být dosaženo pomocí výměny informací, které se týkají úrokových plateb, mezi členskými státy.
(15) Směrnice Rady 77/799/EHS ze dne 19. prosince 1977 o vzájemné pomoci mezi příslušnými orgány členských států v oblasti přímých a nepřímých daní 5) již poskytuje členským státům základ pro výměnu informací k daňovým účelům o příjmech, na něž se vztahuje tato směrnice. Pokud se tato směrnice od uvedené směrnice neodchyluje, měla by se uvedená směrnice na takové výměny informací nadále používat společně s touto směrnicí.
(16) Automatická výměna informací mezi členskými státy o úrokových platbách, na které se vztahuje tato směrnice, umožní účinné zdanění těchto výplat v tom členském státě, v němž má skutečný vlastník bydliště, a to v souladu s vnitrostátními právními předpisy tohoto členského státu. Je proto nezbytné ustanovit, že se členské státy, které si vyměňují informace v souladu s touto směrnicí, nemohou uplatnit omezení výměny informací podle článku 8 směrnice 77/799/EHS.
(17) Vzhledem ke strukturálním rozdílům nemohou Rakousko, Belgie a Lucembursko provádět automatickou výměnu informací ve stejné době jako ostatní členské státy. Vzhledem k tomu, že srážková daň může zajistit minimální míru účinného zdanění, zejména při sazbě zvyšující se progresivně na 35 %, měly by během přechodného období tyto tři členské státy uplatňovat na příjmy z úspor podle této směrnice srážkovou daň.
(18) Aby nedocházelo k rozdílům v zacházení, neměly by Rakousko, Belgie a Lucembursko mít povinnost provádět automatickou výměnu informací dříve, než Švýcarská konfederace, Knížectví Andorry, Lichtenštejnské knížectví, Monacké knížectví a Republika San Marino zajistí účinnou výměnu požadovaných informací o úrokových platbách.
(19) Tyto členské státy by měly převést větší část svých příjmů z této srážkové daně tomu členskému státu, v němž má skutečný vlastník úroků bydliště.
(20) Tyto členské státy by měly stanovit postup, jenž by skutečným vlastníkům s bydlištěm v jiném členském státu umožňoval vyhnout se uplatnění této srážkové daně tím, že svého platebního zprostředkovatele zmocní k vykazování úrokových plateb, nebo tím, že předloží osvědčení vystavené příslušným orgánem členského státu, v němž mají skuteční vlastníci bydliště.
(21) Členský stát, v němž má skutečný vlastník bydliště, by měl zajistit, aby nedocházelo ke dvojímu zdanění úrokových plateb, které by mohlo být důsledkem uplatnění srážkové daně v souladu s postupy podle této směrnice. Měl by toho dosáhnout tím, že až do výše daně splatné na svém území provede zápočet daně ve výši srážkové daně a případnou částku, o kterou by srážková daň převyšovala daň splatnou na jeho území, vyplatí skutečnému vlastníkovi úroků. Členský stát však může místo použití této metody daňového zápočtu srážkovou daň skutečnému vlastníkovi vrátit.
(22) Aby se předešlo narušení trhu, neměla by se tato směrnice během přechodného období vztahovat na úrokové platby z některých obchodovatelných dluhových cenných papírů.
(23) Tato směrnice by neměla členským státům bránit ve výběru jiných druhů srážkové daně z úroků, které mají zdroj na jejich území, než srážkové daně uvedené v této směrnici.
(24) Pokud Spojené státy americké, Švýcarsko, Andorra, Lichtenštejnsko, Monako, San Marino a příslušná závislá nebo přidružená území členských států nebudou uplatňovat opatření, která jsou rovnocenná opatřením uvedeným v této směrnici nebo jsou s nimi shodná, mohly by úniky kapitálu do těchto zemí a na tato území ohrozit dosažení cílů této směrnice. Je tudíž nutné, aby byla tato směrnice používána od stejného data, k němuž takováto opatření začnou uplatňovat všechny tyto země a všechna tato území.
(25) Komise by měla každé tři roky předložit Radě zprávu o fungování této směrnice a v případě potřeby Radě navrhnout změny, které se ukáží jako nutné k lepšímu zajištění účinného zdanění příjmů z úspor a k odstranění nežádoucího narušování hospodářské soutěže.
(26) Tato směrnice ctí základní práva a dodržuje zásady uznané zejména v Chartě základních práv Evropské unie,
------------------------------------------------------------------
1) Úř. věst. C 270 E, 25. 9. 2001, s. 259.
2) Úř. věst. C 47 E, 27. 2. 2003, s. 553.
3) Úř. věst. C 48, 21. 2. 2002, s. 55.
4) Úř. věst. L 375, 31. 12. 1985, s. 3. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/108/ES (Úř. věst. L 41, 13. 2. 2002, s. 35).
5) Úř .věst. L 336, 27. 12. 1977, s. 15. Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 1994.
přijala tuto směrnici: