Čl. 10
Ochrana svědků a znalců
(1) Občan, který má pobyt na území jedné ze smluvních stran a který má být vyslechnut před orgánem druhé smluvní strany jako svědek nebo znalec, není povinen se na předvolání tohoto orgánu dostavit; předvolání proto nesmí obsahovat pohrůžku donucení pro případ nedostavení se. Považuje-li dožadující strana osobní účast svědka nebo znalce před svými justičními orgány za nezbytnou, uvede to v předvolání, a dožádaná strana svědka nebo znalce o tom vyrozumí.
(2) Svědek nebo znalec, který se dostavil na předvolání orgánu druhé smluvní strany, nesmí být na jejím území bez ohledu na své státní občanství trestně stíhán ani vzat do vazby ani na něm nesmí být vykonán trest uložený dříve soudem za soudně trestný čin, který spáchal před překročením státních hranic dožadující smluvní strany. Stejně tak nemůže být trestně stíhán ani v souvislosti s podáním svědectví nebo znaleckého posudku.
(3) Svědek nebo znalec pozbude ochrany uvedené v odstavci 2 tohoto článku, jestliže neopustí území dožadující smluvní strany do sedmi dní ode dne, kdy mu orgán, který ho předvolal, oznámil, že jeho přítomnost není dále potřebná. Do této lhůty se nepočítá doba, po kterou svědek nebo znalec nemohl opustit území této smluvní strany z důvodů na něm nezávislých.
(4) Předvolaný občan má právo na náhradu nákladů cesty a pobytu, jakož i ušlého výdělku, a znalec kromě toho i na znalečné. V předvolání se uvede, jaké náhrady předvolanému patří, a na žádost se mu poskytne záloha na náhradu výdajů.