Čl.7
Předvolání svědků a znalců a jejich ochrana
(1) Svědek nebo znalec, který se na předvolání doručené justičním orgánem dožádané smluvní strany dostaví před justiční orgán dožadující smluvní strany, nemůže být bez ohledu na své státní občanství na jejím území stíhán podle trestních ani správních předpisů, ani vzat do vazby, ani na něm nemůže být vykonán trest za čin, spáchaný před překročením jejích státních hranic. Tyto osoby nemohou být také stíhány, vzaty do vazby ani na nich nemůže být vykonán trest v souvislosti s jejich svědeckou výpovědí nebo znaleckým posudkem nebo v souvislosti s trestní věcí, která je předmětem řízení.
(2) Svědek nebo znalec pozbude ochrany podle odstavce 1, neopustí-li území dožadující smluvní strany do týdne po tom, kdy mu vyslýchající justiční orgán sdělí, že jeho přítomnost už není potřebná, ačkoliv tak mohl učinit. Do této lhůty se nezapočítává doba, po kterou tato osoba nemohla opustit území dožadující smluvní strany bez svého zavinění.
(3) Svědek nebo znalec má právo na náhradu nákladů cesty a pobytu v cizině a na úhradu ušlého výdělku za dobu, kdy nemohl pracovat; znalec mimo to má právo na znalečné. V předvolání musí být uvedeno, na náhradu jakých nákladů mají předvolané osoby právo; na jejich žádost justiční orgán dožadující smluvní strany vyplatí zálohu na krytí příslušných výdajů.
(4) Předvolání svědka nebo znalce, který má pobyt na území jedné smluvní strany, k justičnímu orgánu druhé smluvní strany nesmí obsahovat pohrůžku použití donucovacích prostředků pro případ nedostavení se.