Článek 17
1. Konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec, pokud nejde o občana přijímajícího státu nebo o osobu, která má v tomto státě trvalé bydliště, není povinen vypovídat jako svědek.
2. Souhlasí-li vysílající stát s tím, aby konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec, který je občanem vysílajícího státu a nemá v přijímajícím státě trvalé bydliště, vypovídal jako svědek, může na požádání vypovídat.
3. Není přípustné donucovat konzulárního úředníka nebo konzulárního zaměstnance, který není občanem přijímajícího státu nebo nemá v tomto státě trvalé bydliště, aby vypovídal jako svědek, aby se za tímto účelem dostavil k soudu nebo aby byl v případě odmítnutí výpovědi při nedostavení se před soud volán k odpovědnosti.
4. Konzulární zaměstnanec, který je občanem přijímajícího státu nebo který má v tomto státě trvalé bydliště, může odmítnout svědeckou výpověď o úředních záležitostech.
5. Při použití ustanovení odstavce 2 se učiní potřebná opatření, aby se zamezilo narušení činnosti konzulárního úřadu. Pokud je to možné, lze učinit ústní nebo písemné svědecké výpovědi na konzulárním úřadě nebo v bytě příslušného konzulárního úředníka nebo konzulárního zaměstnance.
6. Ustanovení tohoto článku se vztahují na všechna řízení a jednání před soudy a jinými státními orgány.
7. Ustanovení tohoto článku budou uplatňována obdobně vůči rodinným příslušníkům konzulárního úředníka nebo konzulárního zaměstnance, pokud tyto osoby s nimi žijí ve společné domácnosti, nejsou občany přijímajícího státu a nemají v tomto státě trvalé bydliště.