§ 30
(1) Vyžaduje-li to veřejný zájem nebo důležitý zájem účastníků, učiní státní notářství i bez návrhu neodkladná opatření, zejména zajistí dědictví, svěří věci osobní potřeby manželovi zůstavitele nebo jinému členu domácnosti a postará se o prodej věcí, které nelze uschovat bez nebezpečí škody nebo nepoměrných nákladů. Ve zvláštních případech, zejména je-li součástí dědictví podnik, státní notářství rozhodne o ustanovení správce dědictví nebo jeho části z okruhu dědiců nebo z okruhu osob blízkých zůstaviteli; správcem lze ustanovit toho, kdo s ustanovením souhlasí.
(2) Zajištění dědictví se provede zejména uložením u státního notářství nebo u schovatele, zapečetěním v zůstavitelově bytě nebo na jiném vhodném místě, zákazem výplaty u dlužníka nebo soupisem na místě samém.
(3) Při prodeji movitých věcí postupuje státní notářství přiměřeně podle ustanovení o prodeji movitých věcí při výkonu rozhodnutí soudem, ledaže by státní notářství přikročilo k jinému způsobu prodeje.
(4) Ustanovený správce dědictví nebo jeho části činí po dobu řízení o dědictví úkony nezbytné k uchování majetkových hodnot náležejících do dědictví, a to v rozsahu vymezeném státním notářstvím. Jestliže to státní notářství uloží, předkládá mu správce průběžně zprávy o své činnosti. Po skončení řízení o dědictví správce předloží dědicům prostřednictvím státního notářství konečnou zprávu o své činnosti. Státní notářství pak rozhodne o odměně a náhradě výloh, které správci uhradí dědici a v případě § 462 občanského zákoníku stát. Správce ze své činnosti odpovídá podle občanského zákoníku.