§ 5
(1) Nebude-li včas podána přihláška podle § 1, odst. 1 nebo odst. 2 nebo podle § 2, přechází dnem 16. listopadu 1945 právo jakkoliv nakládati s takovým vkladem nebo pohledávkou z účtu výlučně na Československý stát, který toto právo vykonává orgány, jež určí ministr financí. Nikdo jiný není oprávněn s takovým vkladem nebo pohledávkou z účtu nakládati, i když předloží vkladní knížku nebo jiný legitimační doklad.
(2) Peněžní ústav (podnik) je povinen vyznačiti přechod disposičního práva podle odstavce 1 na příslušném účtě a oznámiti nejpozději do 15. února 1946 berní správě, v jejímž obvodě má provozovnu, všechny takové vklady a účty. Stane se tak sestavou, v níž musí býti uvedeny číslo účtu (strana hlavní knihy, folio), jméno a adresa osoby nebo označení, na které účet zní, a zůstatek podle stavu k 15. listopadu 1945.
(3) Přísluší-li někomu nárok ke vkladu nebo k pohledávce, u nichž přešlo podle odstavce 1 disposiční právo na Československý stát, a nebyla-li tato osoba povinna, po případě oprávněna podati přihlášku k tomuto vkladu nebo účtu, musí tento nárok uplatniti nejpozději do konce roku 1946 u berní správy, příslušné podle sídla peněžního ústavu. Neučiní-li tak, nemůže uplatňovati svůj nárok vůči Československému státu ani pořadem práva.
(4) Prokáže-li osoba, která byla povinna podati přihlášku podle § 1 nebo § 2, do konce roku 1947, že přihlášku nemohla včas podati z vážného důvodu a bez své viny, zejména pro pobyt v cizině, může jí ministr financí, na Slovensku v dohodě s pověřencem Slovenské národní rady pro finance, přiznati náhradu ve výši hodnoty, kterou stát získal přechodem disposičního práva podle odstavce 1.
(5) Podal-li vlastník včas přihlášku u československého zastupitelského úřadu v cizině, došla-li však tato přihláška peněžnímu ústavu po 31. lednu 1946, postoupí ji peněžní ústav úřadu uvedenému v odstavci 4 s návrhem na přiznání náhrady. Místo náhrady, na kterou má v tomto případě vlastník právní nárok, může Československý stát upustiti od výkonu svého práva podle odstavce 1.