Článek 11
ÚROKY
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě však mohou být rovněž zdaněny v tomto státě, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník úroků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky úroků.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.
3. Úroky se bez ohledu na ustanovení odstavce 2 vyjímají ze zdanění ve smluvním státě, v němž mají zdroj, jestliže jsou skutečně vlastněné vládou druhého smluvního státu nebo jakýmkoliv nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu, centrální (národní) bankou tohoto druhého státu nebo jakoukoliv finanční institucí, která je zcela vlastněna touto vládou.
4. Finanční instituce, která je zcela vlastněna vládou, označuje pro účely odstavce 3 následující:
a) v případě Černé Hory:
(i) Investiční a rozvojový fond Černé Hory;
(ii) Fond penzijního a invalidního pojištění Černé Hory; a
(iii) jakoukoliv finanční instituci, na které se dohodnou příslušné úřady smluvních států;
b) v případě České republiky:
(i) Českou exportní banku;
(ii) Exportní garanční a pojišťovací společnost; a
(iii) jakoukoliv finanční instituci, na které se dohodnou příslušné úřady smluvních států.
5. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti a majících či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům. Výraz "úroky" nezahrnuje žádný příjem, který je považován za dividendu podle článku 10. Penále ukládané za pozdní platbu se nepovažuje za úroky pro účely tohoto článku.
6. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.
7. Úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny, mají tyto úroky zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.
8. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.