SMLOUVA
o konvenčních ozbrojených silách v Evropě
Belgické království, Bulharská republika, Kanada, Česká a Slovenská Federativní Republika, Dánské království, Francouzská republika, Spolková republika Německo, Helénská republika, Maďarská republika, Islandská republika, Italská republika, Lucemburské velkovévodství, Nizozemské království, Norské království, Polská republika, Portugalská republika, Rumunsko, Španělské království, Turecká republika, Svaz sovětských socialistických republik, Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Spojené státy americké, dále uváděny jako smluvní strany,
vedeny mandátem pro jednání o konvenčních ozbrojených silách v Evropě ze dne 10. ledna 1989 a po jednáních, která probíhala ve Vídni od 9. března 1989,
vedeny cíli a záměry Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, v jejímž rámci jednání o této Smlouvě probíhalo,
připomínajíce si opět své závazky, zdržet se ve vzájemných vztazích, jakož i všeobecně ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použitím síly proti územní celistvosti, nebo politické nezávislosti kteréhokoliv státu, nebo jiným způsobem neslučitelným s cíli a principy charty Spojených národů,
vědomy si potřeby zabránit jakémukoliv vojenskému konfliktu v Evropě,
vědomy si společné odpovědnosti, kterou mají všechny smluvní strany ve snaze o dosažení větší stability a bezpečnosti v Evropě,
snažíce se nahradit vojenskou konfrontaci novým typem bezpečnostních vztahů mezi všemi smluvními stranami, založeném na mírové spolupráci a tím přispět k překonání rozdělení Evropy,
oddány cílům nastolení bezpečné a stabilní rovnováhy konvenčních ozbrojených sil v Evropě na nižších úrovních než dosud, vyloučení nerovnosti poškozující stabilitu a bezpečnost, a vyloučení, jako záležitosti vysoké priority, schopnosti zahájení překvapivého útoku a zahájení rozsáhlé útočné operace v Evropě,
připomínajíce si skutečnost, že podepsaly Bruselskou smlouvu z roku 1948, Washingtonskou smlouvu z roku 1949 nebo Varšavskou smlouvu z roku 1955 nebo k nim přistoupily a že mají právo být nebo nebýt smluvní stranou spojeneckých smluv,
oddány závěru zajistit, aby počty konvenční výzbroje a techniky v zóně její aplikace 40.000 bojových tanků, 60.000 obrněných bojových vozidel, 40.000 dělostřeleckých systémů, 13.640 bojových letounů a 4.000 úderných vrtulníků,
prohlašujíce, že není záměrem této Smlouvy nepříznivě ovlivnit bezpečnostní zájmy kteréhokoli státu,
potvrzujíce svůj závazek pokračovat v procesu snižování stavu konvenční.výzbroje, včetně jednání, berouce v úvahu budoucí požadavky evropské stability a bezpečnosti ve světle politického vývoje v Evropě,
se dohodly na následujícím: