IV.
Ústavní soud v řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů posuzuje obsah zákona podle kritéria obsaženého v ustanovení § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, tedy z hlediska jeho souladu s ústavními zákony. Dříve než přistoupil k vlastnímu meritornímu projednání návrhu, přezkoumal rovněž ve shodě se svou povinností plynoucí z citovaného ustanovení (in fine), zda byly splněny formální podmínky přijetí zákona a zda napadený zákon byl přijat v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.
V tomto případě z těsnopisecké zprávy z 19. schůze Poslanecké sněmovny konané dne 9. prosince 1999 vyplývá, že Poslanecká sněmovna většinou 164 hlasů ze 187 přítomných, přičemž 1 hlas byl proti a 22 poslanců se hlasování zdrželo, schválila návrh zákona (usnesení č. 670). Z těsnopisecké zprávy z 15. schůze Senátu Parlamentu České republiky konané dne 12. ledna 2000 je zřejmé, že ke schválení došlo většinou 68 hlasů ze 72 přítomných, kdy se 4 senátoři zdrželi hlasování a žádný nebyl proti (usnesení č. 249). Zákon byl doručen k podepsání dne 19. ledna 2000 prezidentu republiky, jímž byl podepsán dne 8. února 2000. Dne 23. února 2000 byl zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů v částce 11 pod číslem 30/2000 Sb.
Zákon č. 30/2000 Sb. byl schválen po řádně provedeném normotvorném procesu, podepsali jej příslušní ústavní činitelé a byl vyhlášen ve Sbírce zákonů. Z těchto okolností Ústavní soud dovozuje, že napadený zákon č. 30/2000 Sb. byl přijat a vydán ústavně předepsaným způsobem a v mezích Ústavou stanovené kompetence, při dodržování kvor stanovených v čl. 39 odst. 1 a 2 Ústavy a ve smyslu ustanovení § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Proto se jím mohl Ústavní soud zabývat meritorně. Za těchto okolností bylo na plénu Ústavního soudu, aby posoudilo a rozhodlo, zda napadená ustanovení jsou v rozporu s ústavním pořádkem [čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy].