Článek 25
Dědické věci
1. Občan jedné smluvní strany může dědit majetek na území druhé smluvní strany ze zákona nebo ze závěti a zřizovat nebo rušit závěť za stejných podmínek a má stejná práva jako občan druhé smluvní strany.
2. Dědické právo k movitostem se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti. Dědické právo k nemovitostem se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se nemovitost nachází. Určení, jde-li o majetek movitý nebo nemovitý, se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se majetek nachází.
3. K projednání movitého dědictví je dána pravomoc orgánu smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti, a k projednání nemovitého dědictví orgánu smluvní strany, na jejímž území se toto dědictví nachází.
4. Forma závěti, způsobilost zřídit nebo zrušit závěť a právní účinky vad projevu vůle se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době projevu vůle.
Forma závěti a její zrušení se však může řídit i právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla závěť zřízena.
5. Není-li dědiců podle právního řádu smluvní strany, kterým se řídí dědění, přechází movitý majetek na smluvní stranu, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti, a nemovitost na smluvní stranu, na jejímž území se nachází.
Uznání a výkon rozhodnutí