§ 22.
Propuštění z vojska.
(1) Z vojska se propustí:
a) osoby, které byly odvedeny, aniž pro to byl dán právní podklad;
b) osoby, které dosáhly věku, kdy končí jejich branná povinnost. Vykonává-li osoba, která dosáhla tohoto věku, vojenskou činnou službu v době, kdy bylo nařízeno některé z mimořádných opatření, prodlužuje se její branná povinnost až do jejího propuštění z této služby; při zrušení mimořádných opatření musí však býti tyto osoby propuštěny;
c) osoby, které se na základě přezkumného řízení staly trvale neschopnými k vojenské činné službě, vyjímajíc vojáky z povolání, ve výslužbě, které lze propustit jen na jejich písemnou žádost;
d) osoby, u nichž nastaly jiné okolnosti způsobující zánik branné povinnosti a které přitom nehodlají se souhlasem vojenské správy dobrovolně převzít další plnění branné povinnosti,
e) osoby, které jsou povinny civilní službou.
(2) Osobám, které dosáhly věku, kdy končí jejich branná povinnost, může vojenská správa na jejich žádost dobu jejího trvání prodloužit. Takové osoby lze pak z vojska propustit na jejich žádost, nebylo-li nařízeno některé z mimořádných opatření. Z úřední moci lze je propustit kdykoliv. O vojácích z povolání, ve výslužbě, kteří sami nepožádají o propuštění z vojska, má se za to, že jim byla doba trvání branné povinnosti prodloužena.