§ 16
Bezúhonnost
(1) Za bezúhonného podle tohoto zákona se nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za
a) trestný čin, za jehož spáchání trestní zákoník umožňuje uložení výjimečného trestu,
b) úmyslný trestný čin neuvedený v písmenu a), pokud byl za jeho spáchání fyzické osobě uložen
1. trest odnětí svobody převyšující 5 let a od vykonání trestu, jeho promlčení nebo prominutí neuplynulo alespoň 20 let,
2. trest odnětí svobody převyšující 2 roky a nepřevyšující 5 let a od vykonání trestu, jeho promlčení nebo prominutí neuplynulo alespoň 10 let,
3. trest odnětí svobody nepřevyšující 2 roky a od vykonání trestu, jeho promlčení nebo prominutí neuplynulo alespoň 5 let,
4. trest odnětí svobody, jehož výkon byl podmíněně odložen nebo podmíněně odložen s dohledem, a neuplynuly alespoň 3 roky od uplynutí zkušební doby, bylo-li rozhodnuto, že se podmíněně odsouzený osvědčil, nebo má-li se za to, že se osvědčil, nebo
5. jiný trest než trest odnětí svobody a od vykonání trestu, jeho promlčení nebo prominutí neuplynuly alespoň 3 roky, nebo
c) trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s nakládáním s municí, pyrotechnickým průzkumem nebo zacházením s neaktivním muničním předmětem anebo v souvislosti s nakládáním se zbraní, střelivem nebo výbušninou, jestliže neuplynuly alespoň 3 roky od vykonání trestu, jeho promlčení nebo prominutí anebo od uplynutí zkušební doby, bylo-li rozhodnuto, že se podmíněně odsouzený osvědčil, nebo má-li se za to, že se osvědčil.
(2) Byl-li úmyslný trestný čin spáchán násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy anebo v souvislosti s nakládáním s municí, pyrotechnickým průzkumem nebo zacházením s neaktivním muničním předmětem nebo v souvislosti s nakládáním se zbraní, střelivem nebo výbušninou, doba, po kterou se osoba nepovažuje za bezúhonnou, činí
a) 30 let, stanoví-li odstavec 1 písm. b) dobu 20 let,
b) 15 let, stanoví-li odstavec 1 písm. b) dobu 10 let, nebo
c) 10 let, stanoví-li odstavec 1 písm. b) dobu nižší než 10 let.
(3) Za bezúhonného se dále nepovažuje ten, kdo byl v cizině pravomocně odsouzen za čin, jehož znaky odpovídají znakům některého z trestných činů uvedených v odstavci 1. Odstavce 1 a 2 se použijí obdobně.
(4) Při posuzování bezúhonnosti se nepřihlíží k zahlazení odsouzení podle jiného právního předpisu, ani k jiným případům, v nichž nastává účinek, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen.