Článek 26
Smíšená ustanovení
1. Pro účely této smlouvy se rozumí, že osoba, která je rezidentem jednoho smluvního státu a která pobírá a skutečně vlastní příjem mající zdroj ve druhém smluvním státě je oprávněna k daňové výhodě v tomto druhém smluvním státě pouze pokud tato osoba:
a) je osobou fyzickou; nebo
b) je smluvním státem, jeho nižším správním útvarem nebo místním úřadem; nebo
c) se zabývá aktivním prováděním činnosti v prvně zmíněném státě a příjem pobíraný z druhého smluvního státu je pobírán v souvislosti s touto činností; nebo
d) naplňuje následující podmínku:
více než 75 procent podílů na této osobě je vlastněno, přímo nebo nepřímo jednou osobou nebo více osobami, která je rezidentem nebo které jsou rezidenty prvně-zmíněného státu.
2. Příslušný úřad jednoho smluvního státu může, bez ohledu na jakékoli jiné ustanovení této smlouvy, po konzultaci s příslušným úřadem druhého smluvního státu odepřít jakékoli osobě, nebo pokud jde o jakoukoli transakci, výhody plynoucí z této smlouvy, jestliže podle jeho názoru by poskytnutí těchto výhod znamenalo zneužití Smlouvy.
3. Pro účely této smlouvy se rozumí, že její ustanovení, s výjimkou ustanovení jejího článku 24, se nepoužijí ve vztahu k trastům založeným podle právních předpisů jakéhokoliv smluvního státu.
4. Ustanovení této smlouvy v žádném případě nezabraňují smluvním státům provádět ustanovení jejich vnitrostátních právních předpisů určených k zabraňování daňovým únikům nebo situacím vyhýbaní se daňové povinnosti.