Článek 11
Právní postavení a oprávnění pracovníků orgánů druhého smluvního státu
(1) Působí-li pracovníci orgánů uvedených v článku 2 nebo národních ústředen v rámci spolupráce podle této smlouvy na území druhého smluvního státu, nemohou tam vykonávat žádná výkonná oprávnění, pokud tato smlouva výslovně nestanoví jinak. Pracovníci jsou však oprávněni:
a) nosit uniformu a služební zbraně, jakož i ostatní povolené donucovací prostředky jako slzotvorné prostředky, pouta a obušek, ledaže orgán uvedený v článku 2 smluvního státu, na jehož území pracovníci působí, v konkrétním případě sdělí, že to nepovoluje nebo že to povoluje jen za určitých podmínek,
b) v případě nutné obrany použít služební zbraň,
c) vstupovat na území druhého smluvního státu a zdržovat se tam do potřebné vzdálenosti od státních hranic po dobu nezbytnou k plnění úkolů podle této smlouvy bez víza a bez cestovního dokladu, pokud mají u sebe platný služební průkaz s fotografií a podpisem,
d) používat služební motorové vozidlo nebo plavidlo. Po dohodě s příslušnými policejními orgány druhého smluvního státu mohou pracovníci orgánů uvedených v článku 2 při zásazích přesahujících státní hranice použít též letadla. Při zásazích přesahujících státní hranice podléhají pracovníci týmž pravidlům pro dopravu jako pracovníci smluvního státu, na jehož území zásah probíhá.
(2) Pokud je to nezbytné pro plnění úkolů podle této smlouvy, mohou pracovníci uvedení v odstavci 1 překračovat státní hranice i mimo hraniční přechody.
(3) Každý smluvní stát je povinen chránit pracovníky druhého smluvního státu vyslané na jeho území a pomáhat jim stejným způsobem jako pracovníkům vlastním.
(4) Z hlediska služebního poměru podléhají pracovníci uvedení v odstavci 1, zejména pokud jde o disciplinární předpisy a předpisy upravující jejich odpovědnost, výlučně právním předpisům platným v jejich státě.
(5) Pracovníci uvedení v odstavci 1 nepotřebují pro svou činnost na území druhého smluvního státu v rámci spolupráce podle této smlouvy povolení k zaměstnání.