Čl. 10
(1) Osoba předvolaná jako obviněný, svědek nebo znalec, která obdržela na území jednoho ze smluvních států předvolání k soudu druhého smluvního státu a tohoto předvolání uposlechla, nesmí být na území tohoto smluvního státu stíhána ani vzata do vazby ani jinak podrobena omezení své osobní svobody za čin spáchaný před vstupem na jeho území nebo z jiného dříve nastalého důvodu.
(2) Stíhání, zatčení nebo jiné omezení osobní svobody předvolané osoby je však přípustné
a) pro čin, který je předmětem předvolání osoby jako obviněného, nebo
b) jestliže předvolaná osoba po oznámení soudu, že její přítomnost již není nutná, pobývá déle než patnáct dnů na území dožadujícího státu, přestože měla možnost toto území opustit, nebo
c) jestliže se po opuštění území dožadujícího státu tam dobrovolně vrátí nebo je vrácena zákonným způsobem.