OBECNÉ DODATKY K ZÁKLADNÍM NORMÁM
K výše uvedeným normám se používají tyto dodatky:
1. Nejistota měření
Při posuzování shody se nejistoty měření neberou v úvahu ve stadiu návrhu (zařízení).
2. Provozní podmínky při zkoušce
2.1 Otáčky ventilátoru
Je-li motor zařízení nebo jeho hydraulický systém vybaven jedním nebo více ventilátory, musí být ventilátor (ventilátory) při zkoušce v provozu. Otáčky ventilátoru musí být zvoleny výrobcem zařízení jedním z následujících postupů a musí být uvedeny ve zkušebním protokolu; tyto otáčky se pak používají při dalších měřeních.
a) Ventilátor připojený přímo k motoru
Je-li ventilátor poháněn přímo motorem anebo hydraulickým zařízením (například pomocí řemenového převodu), musí být při zkoušce v provozu.
b) Ventilátor s více rychlostními stupni
Může-li být ventilátor provozován při různých otáčkách, zvolí se buď
1. maximální otáčky, nebo
2. se první zkouška provede s ventilátorem v klidu a druhá při maximálních otáčkách ventilátoru. Výsledná hladina akustického tlaku LpA se pak vypočte na základě výsledků obou zkoušek podle následující rovnice:
0,1L 0,1L
pA.0% pA.100%
L = 10 lg(0,3 x 10 + 0,7 x 10 ),
pA
kde je
L - hladina akustického tlaku určená při nulových otáčkách
pA,.0% ventilátoru,
L - hladina akustického tlaku určená při maximálních otáčkách
pA,. 100% ventilátoru.
c) Ventilátor s plynule proměnnými otáčkami
Může-li být ventilátor provozován při plynule se měnících otáčkách, provádí se zkouška buď postupem podle podbodu b), nebo při otáčkách nastavených výrobcem na nejméně 70 % maximálních otáček.
2.2 Zkoušky zařízení bez zatížení
Při těchto měřeních se musí motor a hydraulický systém zařízení nahřát na provozní teplotu podle provozních pokynů a musí být dodrženy bezpečnostní požadavky.
Zkouška se provede se zařízením bez pojíždění, aniž by bylo pracovní nebo pojezdové zařízení v chodu. Při této zkoušce běží motor naprázdno při jmenovitých nebo vyšších otáčkách odpovídajících čistému (užitečnému) výkonu. Čistým výkonem se rozumí výkon zjištěný na zkušební stolici (brzdě) na konci klikového hřídele nebo ekvivalentním místě metodou pro měření výkonu spalovacích motorů pro silniční vozidla 13) a zmenšený o příkon ventilátoru chlazení motoru.
Je-li stroj poháněn generátorem nebo ze sítě, musí být kmitočet dodávaného proudu specifikovaný výrobcem u stroje vybaveného indukčním motorem stabilní v rozmezí ± 1 Hz a u stroje vybaveného komutátorovým motorem musí být stabilní dodávané napětí v rozmezí ± 1 % jmenovitého napětí. Napájecí napětí se měří na vidlici kabelu nebo šňůry pevně spojené se zařízením nebo na přívodce stroje, je-li kabel odpojitelný. Tvar vlny proudu dodávaného generátorem musí být podobný tvaru vlny proudu dodávaného ze sítě.
Baterie stroje poháněného z baterie musí být úplně nabita.
Použité otáčky a příslušný jmenovitý výkon určí výrobce zařízení a musí být uvedeny v protokolu o zkoušce.
Je-li zařízení vybaveno několika motory, musí během zkoušky pracovat všechny motory současně. Není-li to možné, zkouší se při všech kombinacích motorů, které v provozu přicházejí v úvahu.
2.3 Zkouška zařízení s vlastním pohonem při zatížení
Při těchto měřeních se musí motor (pohon) a hydraulický systém zařízení předehřát v souladu s pokyny uvedenými v návodu k obsluze a bezpečnostními požadavky. Signální zařízení, jako je například houkačka nebo výstražný signál při zpětném chodu, nesmí být během zkoušky v provozu.
Otáčky nebo rychlost pohybu zařízení při zkoušce musí být zaznamenány a uvedeny v protokolu.
Je-li zařízení vybaveno několika motory nebo připojenými soustrojími, musí během zkoušky pracovat všechny motory souběžně. Není-li to možné, zkouší se při všech kombinacích motorů a připojených soustrojí, které v provozu přicházejí v úvahu.
U každého typu zařízení zkoušeného při zatížení je třeba uvést specifické provozní podmínky při zatížení, které mají co nejvíce napodobit účinky a namáhání vyskytující se při skutečných provozních podmínkách.
2.4 Zkouška ručního zařízení
Pro každý typ ručního zařízení musí být stanoveny typické provozní podmínky, které mají podobný účinek a způsobují podobné namáhání, jaké se vyskytuje za skutečných provozních podmínek.
3. Výpočet hladiny akustického tlaku na měřicí ploše
Hladina akustického tlaku na měřicí ploše se určuje nejméně třikrát. Jestliže se nejméně dvě z určených hodnot neliší o více než 1 dB, není třeba pokračovat v měření; v opačném případě je třeba v měřeních pokračovat, dokud nebudou získány dvě hodnoty, které se neliší o více než 1 dB. Hladina akustického tlaku A na měřicí ploše, která se použije pro výpočet hladiny akustického výkonu A, je aritmetickým průměrem dvou nejvyšších hodnot, které se vzájemně neliší o více než 1 dB.
4. Informace uváděné v protokolu o měření
Jako hladina akustického výkonu A zkoušeného zařízení se uvádí údaj zaokrouhlený na nejbližší celé číslo (liší-li se od nejbližšího menšího čísla o méně než 0,5 dB, uvede se toto nejbližší nižší celé číslo, liší-li se o 0,5 nebo více, uvede se nebližší větší celé číslo).
Protokol musí obsahovat technické údaje nezbytné pro identifikaci zkoušeného zařízení, zkušebního předpisu pro měření hluku a akustické údaje.
5. Doplňkové měřicí body na polokulové měřící ploše (ČSN EN ISO 3744)
Kromě měřicích bodů uvedených v bodech 7.2.1 a 7.2.2 normy ČSN EN ISO 3744 je na polokulové měřicí ploše možno používat dalších dvanáct měřicích bodů. V následující tabulce jsou uvedeny kartézské pravoúhlé souřadnice dvanácti měřicích bodů na polokulové měřicí ploše o poloměru r. Poloměr r musí být rovný nebo větší dvojnásobku největšího rozměru referenčního rovnoběžnostěnu. Referenčním rovnoběžnostěnem je nejmenší možný pravoúhlý rovnoběžnostěn, který obepíná zařízení (bez příslušenství) a končí na odrazivé rovině. Poloměr polokoule se zaokrouhluje na nejbližší vyšší číslo z hodnot 4, 10, 16 m.
Počet měřicích bodů (12) je možno snížit na 6, musí však být při tom podle bodu 7.4.2 normy ČSN EN ISO 3744 vždy použity měřicí body 2, 4, 6, 8, 10 a 12 podle následujícího obrázku.
Obecně se používá uspořádání se šesti měřicími body na polokulové měřicí ploše. Pokud jsou ve zkušebním postupu pro měření hluku podle této přílohy uvedeny pro určitá zařízení další požadavky, postupuje se podle těchto požadavků.
TABULKA
Souřadnice 12 měřicích bodů
+----------------+-----------+-----------+-----------+
| Pořadové číslo | x/r | y/r | z |
| měřicího bodu | | | |
+----------------+-----------+-----------+-----------+
| 1 | 1 | 0 | 1,5 m |
+----------------+-----------+-----------+-----------+
| 2 | 0,7 | 0,7 | 1,5 m |
+----------------+-----------+-----------+-----------+
| 3 | 0 | 1 | 1,5 m |
+----------------+-----------+-----------+-----------+
| 4 | -0,7 | 0,7 | 1,5 m |
+----------------+-----------+-----------+-----------+
| 5 | -1 | 0 | 1,5 m |
+----------------+-----------+-----------+-----------+
| 6 | -0,7 | -0,7 | 1,5 m |
+----------------+-----------+-----------+-----------+
| 7 | 0 | -1 | 1,5 m |
+----------------+-----------+-----------+-----------+
| 8 | 0,7 | -0,7 | 1,5 m |
+----------------+-----------+-----------+-----------+
| 9 | 0,65 | 0,27 | 0,71 r |
+----------------+-----------+-----------+-----------+
| 10 | -0,27 | 0,65 | 0,71 r |
+----------------+-----------+-----------+-----------+
| 11 | -0,65 | -0,27 | 0,71 r |
+----------------+-----------+-----------+-----------+
| 12 | 0,27 | -0,65 | 0,71 r |
+----------------+-----------+-----------+-----------+
6. Korekce na vliv prostředí K2A
Zařízení se měří na odrazivé rovině z betonu nebo nepórovitého asfaltu a korekce na vliv prostředí K2A se pak volí K2A = 0. Jestliže jsou ve zkušebním postupu pro měření hluku podle této přílohy uvedeny pro určitá zařízení další požadavky, postupuje se podle těchto požadavků.
Obrázek - Umístění doplňkových měřících bodů na polokulové měřicí ploše