Čl. 24
Zákaz diskriminace
1. Příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být za stejných okolností podrobeni příslušníci tohoto druhého státu.
2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nejpříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají stejnou činnost.
Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal osobám, majícím bydliště v druhém smluvním státě osobní srážky, úlevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává osobám, které na jeho území mají bydliště.
3. Úroky, licenční poplatky a jiné výdaje placené podnikem jednoho smluvního státu osobně mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě budou s výhradou ustanovení článku 9, článku 11 odstavec 4 nebo článku 12 odstavec 7 odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků takového podniku za stejných podmínek, jako by byly placeny osobě mající bydliště či sídlo v prvním státě.
Podobně dluhy podniku jednoho smluvního státu vůči osobě mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě budou odčitatelné pro účely stanovení zdanitelného majetku takového podniku, jako by vyplývaly ze smluvního závazku vůči osobě mající bydliště či sídlo v prvním státě.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo, ve vlastnictví nebo pod kontrolou osoby nebo osob majících bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, nebudou podrobeny v prvním smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny jiné podobné podniky tohoto prvního státu.
5. Výraz "zdanění" označuje v tomto článku daně jakéhokoli druhu a pojmenování.