Článek II
1. Každé ručící sdružení ručí celním úřadům území, v němž má toto sdružení sídlo, za zaplacení dovozních dávek a ostatních částek uvedených ve 4. odstavci tohoto článku, které může být požadováno za vzorky dovezené do této země na podkladě karnetů E. C. S., vystavených příslušným vystavujícím sdružením. Ručící sdružení není povinno platit více než částku připadající na dovozní dávky, zvýšenou o 10 %.
2. Karnety E. C. S. jsou vystavovány vystavujícími sdruženími. Smějí být vystaveny pouze fyzickým nebo právnickým osobám usazeným v zemi, kde je karnet vystavován, které mohou prokázat, že jsou buď výrobcem nebo obchodníkem nebo zástupcem či zaměstnancem výrobcovým nebo obchodníkovým.
3. Výjimkou z ustanovení 2. odstavce tohoto článku smějí vystavující sdružení vystavovat karnety i osobám, které nejsou usazeny v zemi, kde je karnet vystavován, uznávají-li celní úřady dovozní země platnost karnetů takto vydaných.
4. Každá smluvní strana přijme každý karnet E. C. S. platný pro její území, který byl vystaven a použit za podmínek stanovených touto Úmluvou, jakožto záruční jistotu za dovozní dávky a ostatní částky (vyjma poplatky a dávky zmíněné v písm. b) článku I této Úmluvy), jež by mohly být požadovány z titulu dovozu dotyčných vzorků. Tyto vzorky musí být způsobilé k dovoznímu záznamu v zemi dovozní a musí být dováženy fyzickou osobou usazenou na území jiné smluvní strany.
5. Výjimkou z ustanovení odstavce 4 tohoto článku mohou smluvní strany přijímat za podmínek, jež samy určí, karnety E. C. S. pro vzorky, jež nejsou doprovázeny, nebo pro vzorky dovážené fyzickou osobou usazenou na jejich vlastním území.