§ 24
Počítání lhůt
(1) Při počítání lhůt stanovených podle dní se nepočítá den, do něhož spadá doba nebo událost, jíž se má lhůta počínat.
(2) Lhůty stanovené podle týdnů, měsíců nebo roků se končí uplynutím onoho dne posledního týdne nebo měsíce, jenž se svým jménem nebo číselným označením shoduje s dnem, kterého se lhůta počala. Chybí-li tento den v posledním měsíci, končí se lhůta uplynutím posledního dne měsíce.
(3) Počátku a běhu lhůty nepřekážejí dny pracovního klidu. Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu, pokládá se nejbližší pracovní den za poslední den lhůty.
(4) Lhůta je zachována, bylo-li podání ve lhůtě dáno na poštu s adresou orgánu, u něhož má nebo může být učiněno.
(5) V pochybnosti se považuje lhůta za zachovanou, neprokáže-li se opak.