§ 3
(1) Při přidělení k práci podle § 1 nutno přihlédnouti k osobním, hospodářským a sociálním poměrům přidělovaných osob; pokud možno budiž také vzat zřetel k odbornému školení a k dosavadnímu zaměstnání. Ženy lze přiděliti jen k pracím, které zpravidla vykonávají ženy.
(2) Osoby ženaté a vdané mají býti přiděleny teprve tehdy, není-li dostatek vhodných osob svobodných.
(3) Především nutno přiděliti osoby, které nevykonávají zaměstnání (povolání) nebo nejsou plně zaměstnány. Osoby, které jsou ve stálém pracovním poměru, v němž podléhají povinnému nemocenskému pojištění a skutečně pracují nebo provozují samostatnou úřadem schválenou nebo úřadu řádně opověděnou živnost nebo svobodné povolání, mohou býti přiděleny teprve tehdy, není-li dostatek jiných pracovních sil. Před přidělením osob v pracovním poměru budiž slyšen dosavadní zaměstnavatel.
(4) O uvolnění veřejných zaměstnanců pro přidělení dohodne se ministerstvo ochrany práce a sociální péče s příslušným ústředním úřadem.
(5) Osoby, které mají býti přiděleny k práci, musí býti k této práci zdravotně způsobilé. V pochybnosti posoudí způsobilost lékař okresního úřadu ochrany práce nebo jiný úřední lékař veřejné zdravotní služby.