Článek 19
(1) Vydaná osoba nesmí být za čin spáchaný před jejím předáním, na který se povolení k vydání nevztahuje, nebo z jiného důvodu nastalého před předáním, ani stíhána nebo potrestána ani omezována ve své osobní svobodě.
(2) Omezení podle odstavce 1 odpadá, jestliže:
a) dožádaný stát vysloví souhlas s trestním stíháním nebo výkonem soudem uloženého trestu nebo ochranného opatření. K žádosti o souhlas se připojí podklady uvedené v článku 23 a protokol, ze kterého je patrno stanovisko vydané osoby k zamýšlenému rozšíření trestního stíhání nebo výkonu trestu. Výslech musí provést soudce nebo prokurátor při respektování zákonných předpisů. Vydaná osoba musí být poučena o významu a účelu výslechu. Souhlas se udělí, jestliže z činu, jehož se žádost týká, podle této smlouvy vyplývá povinnost povolit vydání; nebo
b) vydaná osoba se po svém konečném propuštění zdržuje na území dožadujícího státu déle než 45 dní, přestože je mohla a směla opustit, nebo jestliže se po opuštění tohoto státu do něho dobrovolně vrátí nebo je do něho zákonným způsobem navrácena z třetího státu. Podmíněné propuštění bez nařízení omezujícího svobodu pohybu vydané osoby se rovná konečnému propuštění na svobodu.
(3) Dožadující stát může učinit opatření, která jsou podle jeho práva nutná k tomu, aby vydaná osoba byla dopravena mimo území nebo aby se zabránilo promlčení.
(4) Během lhůty uvedené v odstavci 2 písm. b) se vydané osobě povolí výjezd bez zřetele na případná vnitrostátní ustanovení dožadujícího státu, která by tomu bránila, ledaže by tato osoba po svém vydání spáchala nový čin, který je trestný. V tomto případě začíná lhůta uvedená v odstavci 2 písm. b) teprve, až je vydaná osoba také v řízení, které bylo zahájeno pro tento čin, s konečnou platností propuštěna na svobodu.