§ 21
(1) Nezačal-li vyvlastnitel nebo jeho právní nástupce užívat vyvlastněné nemovitosti nebo práv k ní k účelu, pro který bylo vyvlastnění provedeno, ve stanovené lhůtě, nejdéle však do dvou let od vydání rozhodnutí o vyvlastnění, může být na žádost vyvlastněného nebo jeho právního nástupce rozhodnutí o vyvlastnění zcela nebo částečně zrušeno. Žádost je třeba podat nejpozději do tří měsíců po uplynutí uvedených lhůt. O žádosti rozhodne orgán, který vydal v prvé stolici rozhodnutí o vyvlastnění.
(2) Bylo-li rozhodnutí o vyvlastnění zcela nebo částečně zrušeno, má vyvlastnitel nárok na vrácení poskytnuté náhrady nebo její poměrné části i s jejími užitky a vyvlastněný nárok na náhradu vzniklé škody.
(3) O nároku na vrácení poskytnuté náhrady s jejími užitky a o nároku na náhradu vzniklé škody a o její výši rozhoduje soud podle obecných předpisů.