§ 3.
Ustanovení § 1 neplatí:
1. opatřil-li pronajimatel (majitel místnosti) povinnému dostatečnou místnost náhradní;
2. byla-li nájemníkovi dána výpověď z důvodů uvedených v § 1, odst. 2., č. 2. až 8., zákona ze dne 25. dubna 1924, č. 85 Sb. z. a n., o ochraně nájemníků, nebo byla-li dána výpověď nebo zrušena nájemní smlouva z důvodů, uvedených v § 3 téhož zákona;
3. byl-li domovnický poměr nebo služební poměr zaměstnance požívajícího bezplatného bytu zrušen z toho důvodu, že domovník nebo zaměstnanec
a) dopustil se krádeže, zpronevěry nebo jiného činu, který ho činí nehodným zaměstnavatelovy důvěry;
b) způsobil svou vinou zaměstnavateli značnou škodu;
c) chová se k zaměstnavateli urážlivě nebo hrubě;
d) zdráhá se bezdůvodně konati své povinnosti;
e) vede život nemravný nebo pohoršlivý;
4. potřebuje-li majetník podniku továrního, živnostenského nebo zemědělského pro své zaměstnance bytů, které jsou přístupny toliko prostorami, náležejícími k jeho podniku;
5. poškodil-li nebo ohrožoval-li povinný nebo členové jeho domácnosti vážně život, zdraví nebo majetek pronajimatele (majitele místnosti) nebo obyvatelů domu;
6. jde-li o místnosti v budovách vojskem obsazených;
7. jde-li o místnosti v domech a objektech, na něž se nevztahuje zákon o ochraně nájemníků.