§ 2.
Kdokoliv na území československého státu v době okolkování má bankovky vlastní nebo cizí, je povinen předložiti je ku okolkování.
Hlavní ústav Rakousko - uherské banky v Praze a její filiálky nesmějí dáti svých zásob bankovek těch okolkovati.
Za osoby žijící, ve společné domácnosti obstará okolkování přednosta domácnosti sám nebo svým zástupcem; čeleď a služebnictvo má na vůli dáti okolkovati své bankovky samo. Osoby, které nejsou svéprávnými, neb osoby právnické buďtež zastoupeny svými zákonnými zástupci.
Kdyby nebylo někomu z důvodů závažných a prokazatelných možno, aby dal okolkovati bankovky, jež má na území Československého státu, sám, může to učinili osoba jiná; tato osoba musí označiti při okolkování skutečného majitele, na něhož též bude vydán vkladní list (§ 5). O průkazu důvodu, z kteréhož není skutečnému majiteli možno, aby dal okolkovati bankovky sám, rozhodne předseda okresního státního komisariátu (§ 6). Proti rozhodnutí tomu není odvolání.
Starostové ve venkovských obcích, zejména farních, jsou zásadně povinni (vedle nich mohou k tomu býti povolány jiné vhodné osoby, jako kněží, učitelé atd.), aby na požádání místních neb přifařených stran bankovky, které mají býti okolkovány, sebrali a předložili sběrně (§ 6) v den pro dotyčnou obec ustanovený.
Podobné hromadné přihlášky jsou přípustny dle uvážení sběracích orgánů při továrnách a velkých podnicích.
Ohledně mužstva v činné vojenské službě jsou podobné hromadné přihlášky obligatorní; příslušná opatření učiní vojenská správa.
Pro státní pokladny budou vydány zvláštní předpisy.