Článek 8
Doplňující pravidla
1. Osoba obvykle zaměstnaná na území jednoho ze smluvních států zaměstnavatelem, který má místo činnosti na tomto území, která je tímto zaměstnavatelem vyslána na území druhého smluvního státu, aby tam pro něj dočasně vykonávala práci, podléhá právním předpisům výhradně prvního smluvního státu, jako kdyby vykonávala práci na jeho území za předpokladu, že doba vyslání na území druhého smluvního státu nepřesahuje pět let. Pro účely tohoto odstavce se zaměstnavatel a jeho dceřiná společnost nebo pobočka, tak jak jsou definovány v právních předpisech smluvního státu, odkud byl pracovník vyslán, považují za jednoho a téhož zaměstnavatele za předpokladu, že bez ohledu na tuto smlouvu by toto zaměstnání bylo pojištěno podle právních předpisů smluvního státu, odkud byl pracovník vyslán.
2. Odstavec 1 tohoto článku se použije i v případě, že osobu, která byla svým zaměstnavatelem vyslána z území smluvního státu na území třetího státu a která byla při zaměstnání na území třetího státu povinně pojištěna podle právních předpisů tohoto smluvního státu, tentýž zaměstnavatel následně vyšle z území třetího státu na území druhého smluvního státu.
3. Osoba, která obvykle vykonává samostatnou výdělečnou činnost na území jednoho smluvního státu a která dočasně přesune svou samostatnou výdělečnou činnost na území druhého smluvního státu, podléhá právním předpisům pouze prvního smluvního státu, pokud přepokládaná doba samostatné výdělečné činnosti na území druhého smluvního státu nepřesahuje pět let.
4. Cestující zaměstnanci leteckých společností, kteří vykonávají práci na územích obou smluvních stran, a kteří by jinak podléhali právním předpisům obou smluvních států, podléhají s ohledem na uvedenou práci právním předpisům pouze toho smluvního státu, na jehož území má společnost své hlavní sídlo. Pokud však tito zaměstnanci mají bydliště na území druhého smluvního státu, podléhají právním předpisům pouze tohoto státu.