Článek 11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník úroků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky úroků.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2
a) úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené v souvislosti se zadlužením vlády tohoto smluvního státu nebo nižšího správního útvaru nebo místního úřadu tohoto státu podléhají zdanění, pokud jsou úroky skutečně vlastněné rezidentem druhého smluvního státu, jen v tomto druhém státě;
b) úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu a skutečně vlastněné tímto rezidentem podléhají zdanění jen v tomto druhém státě, jestliže jsou vypláceny v souvislosti s půjčkou učiněnou, zaručenou nebo zajištěnou institucí zcela vlastněnou a ovládanou vládou tohoto druhého státu, nebo v souvislosti s úvěrem poskytnutým, zaručeným nebo zajištěným takovou institucí, pokud se tato půjčka nebo úvěr týká dovozů nebo vývozů;
c) úroky mající zdroj v jednom smluvním státě, skutečně vlastněné rezidentem druhého smluvního státu a vyplácené v souvislosti s prodejem jakéhokoliv zařízení, zboží nebo služeb na úvěr, vyjma případů, kdy je prodej prováděn mezi osobami, které spolu neobchodují na základě běžných tržních cen, podléhají zdanění jen v tomto druhém státě;
d) úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu, který byl založen a je provozován výlučně k tomu, aby spravoval nebo poskytoval peněžní dávky podle jednoho nebo podle více penzijních, důchodových nebo jiných zaměstnaneckých plánů peněžních dávek, nepodléhají zdanění v prvně zmíněném státě, pokud
(i) rezident je skutečným vlastníkem úroků a je všeobecně osvobozen od zdanění ve druhém státě a
(ii) úroky nejsou pobírány z provádění podnikatelské činnosti nebo od sdružené osoby ve smyslu článku 9 odst. 1 písm. a) nebo b).
4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti, a zvláště příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům, jakož i příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy z půjčených peněz podle právních předpisů státu, v němž mají příjmy zdroj. Výraz "úroky" však nezahrnuje příjmy, o nichž se pojednává v článku 10.
5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je, nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
7. Jestliže částka vyplácených úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.