Článek 18
1. Členové konzulárního úřadu mohou být vyzváni, aby se dostavili jako svědci během soudního nebo správního řízení. Konzulární zaměstnanci nemohou s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku odmítnout podat svědectví. Odmítne-li konzulární úředník podat svědectví, nesmějí být vůči němu uplatněny žádné donucovací nebo jiné sankce.
2. Orgán přijímajícího státu požadující svědectví musí přitom dbát, aby neomezoval konzulárního úředníka při výkonu jeho funkcí. Kdykoliv je to možné, může přijmout svědectví v jeho rezidenci nebo na konzulárním úřadě nebo přijmout od něho svědectví v písemné formě.
3. Členové konzulárního úřadu nemají povinnost podávat svědectví o skutečnostech spojených s výkonem jejich funkcí nebo předkládat úřední korespondenci a dokumenty týkající se těchto skutečností. Jsou rovněž oprávněni odmítnout podat posudek jako znalci vnitrostátního práva vysílajícího státu.
4. Ustanovení tohoto článku se přiměřeně vztahují na rodinné příslušníky členů konzulárního úřadu, kteří s nimi žijí ve společné domácnosti.